Karin Lednická se narodila roku 1969 v Karviné, vyrostla v Havířově a nyní žije v Ostravě-Svinově. Dá se tedy říct, že celý život strávila v regionu, jehož historii se věnuje ve své literární tvorbě.
Měla v úmyslu studovat knihovnictví a žurnalistiku, ale to jí tehdejší společenské uspořádání neumožnilo. Po maturitě tedy vykonávala celou škálu interesantních profesí v průmyslových podnicích na Ostravsku a Karvinsku, což pro ni byla nesmírně obohacující zkušenost. Nejčastěji vzpomíná na zametání vapexu ve skladu technických olejů, tu vůni má v nose dodnes.
Zkraje devadesátých let se konečně dostala k vysněné profesi: začala psát pro regionální periodika, dělala zprávařku v jednom z prvních soukromých rádií a věnovala se kulturní publicistice. V roce 1993 odjela do Londýna studovat angličtinu a anglickou historii. Zůstala do roku 1994, kdy jí došly vypůjčené peníze na školné.
Po návratu z Anglie dva roky překládala beletrii, dvacet let vydávala knihy a od roku 2019 je spisovatelkou na volné noze. V roce 2020 vyšel úvodní díl trilogie Šikmý kostel, v roce 2021 druhý. Oba se těší velké přízni odborné i čtenářské veřejnosti, staly se Knihou roku a dlouhodobě se drží v žebříčcích nejprodávanějších knih. Karin Lednická také získala několik cen, naposledy Cenu za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin, kterou jí udělil Ústav pro studium totalitních režimů.
V březnu 2022 vychází literární dokudrama Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie, který volně navazuje na jednu dějovou linku z druhého dílu Šikmého kostela; autorka pracuje na závěrečném dílu trilogie.
Bydlí v Ostravě, na dohled od nádraží, a má dvě děti: Davida (20), který miluje hokej a studuje geografii a ekonomii na univerzitě v Leidenu, a Zuzku (18), která hraje basket a studuje sportovní gymnázium v Ostravě.
