(...) Básnická sbírka poukaze k zajímavé tendenci v současné české poezii. (...)v Lahvích z ubytovny se setkáváme s drsnou "krásou" dělnických osudů, laciných hospod a pivního pábení. Všechny ty bizarní figurky, které se Motýlovi míhaly před očima, jsou sebrankou outsiderů, lidí propadlých forbesu, často balancujících na hraně zákona, a především osudově srostlých s démonem alkoholu. Stejně tak neučesaný je jazyk, kterým hrdinové promlouvají: obecná čeština se tu mísí se slangovým výrazivem a vulgarismy, interpunkční pravidla jdou zcela stranou. Jenže ta kolekce dělnických osudů, kterou Petr Motýl v Lahvích z ubytovny představuje, má přes veškerou svou estetickou "nedokonalost" co říct: je totiž skutečně autentická a upřímná.
