Koupil jsem si druhé vydání této knížečky a jsem s ní docela spokojený, navíc jsem měl tu čest poznat osobně i autora, který sepsal knížku na přání brněnské jednoty Obce legionářské a vycházel z toho, co měl k dispozici, jinými slovy obětoval svou kůži na trh. Kritiků, zvláště těch samozvaných má tato země téměř 10 miliónů, s tím, aby někdo něco udělal, je to již horší. Nelituji, že jsem si tuto publikaci pořídil.

Na základě příslěvku tzv. recenze dr.Mikulky jsem si konečně pořídil uvedenou knihu o 'Tuřanském generálovi'. Vyšlo konečně nové vydání, titul byl rozebrán. Nic komického na tomto titulu nenacházím, naopak se domnívám,že je knížka pěkně napsána a nelituji. Jestli vidím něco komického tak je to skutečnost, že generál Krejčí byl komunisty degradován z pozice nejvyššího muže ve státě na pomocného dělníka bez práva na penzi a jméno recenzenta je mi známé z Moravských vlastivědných věstníků, těch předlistopadových, kde předchozí recenzent úspěšně rozebíral problematiku z dějin KSČ a dělnického hnutí. Právě proto jsem si knížku pořídil a opravdu není zase tak špatná.

Generál Krejčí je klasickým příkladem těch osobností, které prostě v našich moderních dějinách 'měly smůlu'. Legionářský hrdina od Bachmače a jeden z hlavních tvůrců moderní československé armády je, ačkoli právě on nebyl žádným defétistou, dodnes neprávem spojován s mnichovskou kapitulací v roce 1938. V poslední době se přece jen blýská na lepší časy a působení tuřanského rodáka je hodnoceno objektivněji. Měla k tomu přispět i Fryščokova útlá monografie, leč nestalo se. Kniha je spíše delší slohovou prací, bohužel velmi nevalné kvality. Trpí značnou nevyvážeností - nejmenší prostor je věnován období, které bylo z hlediska Krejčího životní a zejména profesní kariéry nejdůležitější - době meziválečné výstavby československé armády. Období Mnichova je naopak enormě zatíženo notoricky známými a sáhodlouhými citáty z Benešových 'Mnichovských dnů' (mimochodem - v závěrečném seznamu literatury tato kniha, z níž v textu pocházejí nejrozsáhlejší citace, chybí). To, co je citováno, je pak na následujících stranách ještě jednou týmiž, anebo velmi podobnými slovy, zbytečně opakováno. Komicky působí kostrbatě stylizované autorovy osobní postřehy a glosy, kterými svůj text prokládá. Po stylistické stránce má publikace naprosto bídnou úroveň - je otázkou, do jaké míry byla poctivě provedena redakční práce. Generál Krejčí si rozhodně zasloužil monografii podstatně lepší úrovně, takže možno konstatovat, že jeho památka na takovouto stále ještě čeká.