(...) Devět století, která dělí dnešního čtenáře, zakletého do supertechnologie, od Cidových činů uskutečňovaných s mečem v ruce a s nastavenou hrudí, vtiskují takovému literárnímu svědectví, podávanému původně jako ústní zpěv, katedrální monumentalitu. Neboť tu čte nejen esteticky působivý starý text, ale i celou jednu epochu evropských dějin.
