(...) Chce-li Chaun bavit publikum, je to ještě jeho šťastnější poloha, neboť v ní najdeme druh zajímavého šaškovství (nejčistěji asi v jeho principálských ´předznamenáních´). Horší je, převáží-li v něm touha misionářská, realizovaná prostřednictvím podobenství a kvaziorientálních pohádek (povídka titulní nebo Tvář a pramen hory aj.).
