Host je, stejně jako autorčiny předchozí knihy, opět oddechové čtení, jehož hlavním námětem jsou mezilidské vztahy a s nimi spojené problémy a starosti. Tentokrát nás autorka seznámí s manželskou dvojicí, která si nejen kvůli tragickým okolnostem, kterých byl jeden z nich svědkem, prochází jistou existenční krizí. A „nabalující se“ maličkosti jejich situaci jen zhoršují.

Jak jsem se hodně těšila, musím přiznat, že jsem byla ve finále celkem zklamaná. Samotný příběh byl fajn, ale byl dlouhý, místy až příliš natažený, některé dialogy úplně zbytečné. V podstatě půlku knihy jsem se vážně nudila, nic moc se nedělo. Trochu to na mne působilo tak, že autorka musela splnit „stránkový limit“, a tak děj prostě doplnila.

Bohužel jsem nenašla zalíbení ani v postavách – prostě tam není nikdo, komu bych nějak fandila, kdo by mi aspoň trochu sedl a čtení by mi tak nějak „usnadnil“. Nejvíc pozitivna jsem našla v epilogu, který opravdu vším zamíchá a i dokáže překvapit. Zápletka je vymyšlená dobře (vše je i detailně vysvětleno), jenže to prostě nezachránilo předcházející úmorný děj.

Sama vždy říkám, že i autoři knih mají nárok mít horší dny, tedy i horší knihy a myslím si, že B.A. Paris to umí mnohem lépe.