Hra na pavoučka a Pavučina minulosti. Vůbec nevím co mám k těmto dvěma knihám napsat, tedy ke knihám, spíše k Zuzce a jejím dětem. Snad jen to že my je jich upřímně líto, takové zvěrstvo by se vůbec dít nemělo, nechápu jak je možné že úřady jen přihlížely a nechaly ji trpět. Zuzka a její děti mají můj neskutečný obdiv, tolik zla, zneužívání, lží je to velice obdivuhodné že se z toho autorka po velmi strastiplné cestě dostala , ona a její děti musí mít neuvěřitelnou vnitřní sílu a odvahu. Tyto dva životopisy mě neskutečně zasáhly a zbortily další kus iluzí o tom že svět není zase tak prohnilý. Tento příběh je tak moc drsný že jej jen tak z hlavy nevymažu . Autorce a jejím dětem držím palce do dalšího života a doufám že teď už se jim povede jen dobře.