Asi skoro každý zažil, jaké to je toužit po dvou osobách najednou. V této knize je to dilema podáno rafinovaně a nápaditě a autor nechává hlavně na čtenáři, aby své sympatie rozdělil mezi obě kandidátky, protože hlavní hrdina na to dlouho nemá vyhraněný názor a díky tomu má kniha to kouzlo, které má...

Román jsem četl dříve, nebudu tedy recenzovat, co se týče audia, namluvené je to výborně, jsem spokojen.
Co se týče zpracování přímo v eshopu, pro příště by nebylo špatné, kdyby někdo vyplnil údaje o názvu kapitoly, autorovi a albu do detailů souborů, aby to člověk nemusel dělat sám.

Kniha se mi velmi líbí. Poutavá, čtivá, nevšední příběh o vztazích a zákrutech lidské psychiky.

- jen bohužel obsahuje značné množství překlepů :(

Tuto knihu mi doproučil jeden kámoš. Z recenzí mi přišla zvláštní a moc se mi do ní nechtělo, ale nakonec jsem ji sehnala v knihovně a nelituju toho.
Norské drévo vypráví o Tóruovi Watanabeovi, studentu vysoké školy v Tokiu, který prožívá trable dospívání, ale i větší trable spojené s láskou a smrtí. Miluje svojí dlouholetou kamarádku Naoko, která se však nezvpamatovala z předčasné smrti své lásky Kizukiho. V Tóruově životě se ale objeví další dvka Midori, do které se zamiluje. Teď se Tóru musí rozhodnout mezi psichcky nemocnou dívkou, kterou miluje a ona ho potřebuje, ale nejspíš ho nemá ráda a mezi zdravou dívkou, která je sice bláznivá ale jinak naprosto skvělá.
Norské dřevo je velmi zvláštní kniha. Je skvělě napsaná a v určitých chvílích se čte jedna báseň. Na můj vkus je v ní ale moc sexu. Jakoby mladí nedělali nic jiného. A pak mě napadá, že s tím má možná problém sám spisovatel. Postupem příběhu ale naštěstí někdo Tóruovi otevře oči.
Knihu vřele doporučuji. Je to zajímavý romantický a tragický příběh, který kazí pouze veliké množství, podle mě zbytečného, sexu.

Nevím, čím to je, ale já se s nadšenými názory většiny recenzentů neshoduji. Četla jsem docela dost knížek, a tohle je pro mě naprostý průměr. Není to špatně napsané, aby mě to donutilo knihu odložit, ale zkrátka a dobře se nudím.

Skoro u každé knihy tu někdo píše, že je nejlepší ze všech. Někteří to píší dokonce u každé knihy, kterou zrovna dočetli. Ale tahle je opravdu jedna z nejlepších, naprosto si jí vypálíte do paměti a každou stránku si vychutnáte. Škoda, že nebyla delší, ale v tom nejlepším se má přece přestat.

Norské dřevo je prvním románem Haruki Murakamiho, který v Čechách vyšel, já jsem ho však četla až po Na jih od hranic, na západ od slunce a po Kafkovi na pobřeží. Vůbec nepochybuji o tom, že musel při svém vydání způsobit naprostou bombu, já však začínám mít trošku pocit, že Murakamiho knihy jsou vlastně stále stejné. O hledání, o cestě na jejímž konci přichází smíření a pochopení, že žít se prostě musí a je potřeba najít si své místo. Jsou čtivé, úžasné, naprosto vás pohltí, ale vlastně se opakují.

Já se nestačím divit, proč spisovatelův talent nevpadl do tohoto světa o mnoho dříve. Kdyby tomu tak bylo, už dávno bych nebyl součástí světa, v němž je skutečnost a reálie natolik krutá, že se člověku nedostane ani to, na co má z přirozenosti právo. V knihách H. Murakamiho ty postavičky vždy dosáhnou toho, čeho opravdu chtějí. Pokud čtenář četl knihy opravdu důkladně a nehltal je jako detektivku, mohl poznat, že i po několika neúspěších se postavám opravdu dostalo to, co zpola chtěly, co si přály, co si zpola zasloužily. Texty tohoto japonského spisovatele umí zkrášlit tento svět, ale i dostat z tohoto světa, do světa, kde není vlastní bolest člověka, ale jako by člověk měl roli jakéhosi soudce nad vším tím, co chce autor svými skvělými romány dát světu a jeho lidem.

Norské dřevo je literární bonbónek. Četl jsem ho pomalu a vychutnával skoro každou větu. Nádherná atmosféra, úžasná poetika slov, krásné dialogy, smutná nostalgie, záhadné postavy. Doporučuji především náročnějším a inteligentním čtenářům.

Tato kniha mi byla doporučena mou japonskou kamarádkou a zaujala mě natolik, že jsem ji koupila pro několik mých známých. Autor dokázal popsat veškeré pocity a dění nezapomenutelným způsobem.

Ale až jich přečtete od Murakamiho víc, budou vám připadat všechny na jedno brdo. (Viz Na jih od hranic..., nebo Wild Sheep Chase - nevyšlo v češtině)

Precetla jsem obe knihy Muramakiho, co jsou v cestine k dostani a muzu jen a jen doporucit. Pokud hledate knizky, ktere vam nedovoli jit spat a dojmou vas k slzam, takove, ve kterych se leckdy poznate a najdete, tak nevahejte a upalujte do knihovny nebo knihkupectvi...LIDSKOST je to, co vas bude provazet celou dobu pri cteni techto skvostu....

Já jsem knihu četla v angličtině, v českém jazyce již není k dostání, a mrzí mě, že neumím japonsky, protože je v ní určitě schováno ještě něco navíc, co se překladem ztrácí.

Norske drevo je kniha plna smutku, ne vsak uzkosti. Vnimavy ctenar muze citit ztratu a melancholii spolu s hlavnimi postavami deje, ale neztraci se v rozvleklych popisech pocitu a postoju. Pribeh jednoho normalniho japonskeho vysokoskolaka z roku 1970 padi jako horska bystrine, jen aby obcas uklidnil svou hladinu a v zrcadle tune odrazil jasny obraz krasneho zmaru. Bez zbytecneho patosu, nad nudlemi a colou od McDonalds, soucastne a lidsky. Smrt a osameni hlavniho hrdiny castecne plyne prave z jeho lidskosti, ktera v davech lidi, jakymi je tvoren svet, je vlastne nezadouci, podobne jako charakter, laska a silenstvi. A otom vsem byla pro me kniha Norske drevo. hodnoceni: 100% (uzasne ctiva, melancholicka az smutna, laskava kniha)

Příjemná a přemýšlivá záležitost, která by se mohla odehrávat vlastně kdekoliv na světě a v kterémkoliv čase. Od Murakamiho jsem četla nejdřív Na jih od hranic..., které mě, musím přiznat, zaujalo o dost víc než Norské dřevo. Ale i tak knížka rozhodně stojí za přečtení už proto, jak přesně zachycuje pocity, názory, myšlenky a život současných lidí.

Těžko se hledají slova pro zhodnocení této knihy. Do ruky se mi dostala zcela náhodou v knihovně. Poté co jsem ji dočetla, běžela jsem do knihupectví, abych tento skvost měla ve své vlastní knihovničce. Proč? Protože se k ní chci vracet, protože tahle kniha za to rozhodně stojí. Když jsem knihu přečetla, vybavila se mi jedna věta z jakési rozhlasové hry: Chtěl bych nahlas mlčet o tom, že jsme se všichni narodili nazí. A Haruki Murakami to umí!

Právě jsem knihu dočetl. Naprosto se ztotožňuji s názorem, že jde o mimořádnou, pozoruhodnou knihu. Určitě se k ní budu vracet - plná tesknoty, melancholie - jak se uvádí v dovětku - s bolestným patosem věci, patřící do kategorie krásna. Nádherný překlad Tomáše Jurkoviče. Již se těším na další knihu od tohoto japonského autora - dík Odeonu. Jediná drobnost, která je ale naprostým detailem - česká to specialita - str. 145 - text - Dozněl White Room od Creamů !!! - opět to české nešťastné skloňování angl. jmen - v tomto př. slavné sk. Cream. Kniha patří dle mého názoru k tomu nejlepšímu co se k nám dostalo v poslední době na trh. Jednoznačně doporučuji ANO, přečtěte si ji !

Kniha plna melancholie a deste. Velice poutava cetba, ktera chytne za srdce. Uz se tesim na dalsi cesky preklad Murakamiho knihy Jizne od hranic, na zapad od slunce.

Příběh zejména o smrti, lásce a životě, o spoustě 'spodních výrů', které mají nečekaně příliš mladí lidé. Kniha je moc pěkná, ale těžká, smutná a depresivní. Jen jako by posledních pár stránek změnilo její nádech a výsledný pocit čtenáře z knihy, a to z víceméně depresivního na podstatně pozitivnější. I přes uvedené však doporučuji k přečtení.

Tak tato kniha si určitě zaslouží Váš zájem, přečtete ji jedním dechem, ukáže Vám, že lidé kdekoli na světě musí čelit stejným překážkám, je to o lásce, životě i smrti. NADHERA!!!!