Po přečtení byly oči sice červené a "opuchlé", ale na duši bylo blaze /i když to bylo o smutné věci/.
Další knihy od autorky očekávám již nyní s velikou netrpělivostí.

Miloš Bušek

Pro mne člověka z Moravy je až překvapující co se na druhé straně republiky, na hranicích s "imperialisty" dělo. U nás nikdo do Polska neutíkal, nemusel. O to více děkuji autorce tohoto díla za to, že odkryla (snad nejen pro mne) kousek skládanky z historie naší země. Historie nedávné a proto ještě nevyčpělé. Proto chápu, že pro mnohé může tato kniha připomínat okamžiky, na které by nejraději zapomněli. Já však kvituji takovéto počiny s povděkem, neboť díky nim je můj pohled na nedávnou minulost barevný, bez příkras a snad s vědomím určitého mementa do budoucna.

Když se mi dostala tato kniha do ruky, říkal jsem si 300 stran, to dnes už nikdo nemůže přečíst. Nakonec jsem ji během tří dnů přečetl (a to chodím do práce).

Letos to byla pro mě velmi pěkná sklizeň: kniha Němci (Jakub Katalpa), Daniel Stein -Překladatel (Ljudmila Ulická) a do třetice je to kniha Kámen, která má spád a dokonce se drží faktů.

Asi paní Jandečková měla velké štěstí, protože deník, který si psal hlavní hrdina Stanislav Liška je napsán velmi čtivě a čtenář se může představit jaká to tehdy v roce 1948 byla těžká doba.

Co prožíval člověk: policajt, táta tří dětí, katolík a člověk, který žil velmi aktivním společenským životem, když za nim přišli agenti pracující již pro komunistické vnitro?
On nekomunista a pašerák, měl být článkem na tajné akci falešné hranice pod názvem "Kámen".
On milovník myslivosti, přírody a Šumavy byl nucen utéci přes zničené a špinavé Německo do Kanady.

Nevím jestli to byl hrdina nebo zrádce, možná jen obyčejný člověk na špatném místě. Ale je jisté, že pokud by paní Jandečková nepátrala, co se tam u těch zapomenutých Všerub tenkrát stalo, určitě by byl zapomenut.
Škoda že mezi námi není více lidí, kteří mají tu krásnou dětskou zvídavost a ptají se svých dědů:¨'Jak to tenkrát dědo bylo?'