Velmi komorní román, který ubíhal jako voda v horském potůčku. Na styl bez přímé řeči a přesto s rozhovory jsem si musela zvyknout, ale v průběhu čtení už mi to ani nepřišlo. Poznala jsem tedy několik lidí spjatých s malým kouskem hor, jejich tužby a následnou realitu, jejich přání, myšlenky i část jejich minulosti. A jen nerada jsem je na konci opouštěla.

Je vidět, že Cognetti dál do další ze svých knih opět i kus svého života a duše. Proto mám jeho knihy moc rád a určitě knihu doporučuji.

Ač mám doma od autora jeho předchozí tři knihy, nikdy jsem se k nim nedostala a čekají na mě v knihovně. Po dočtení Vlčího štěstí nechápu, jak jsem je mohla minout a velmi brzy si je přečtu, neboť si mě Paolo Cognetti okamžitě získal.

Fausto je neúspěšný spisovatel a po rozchodu odjel tam, kde je mu nejlíp, do hor. Začne pracovat jako kuchař v malé hospůdce, kde si každý nese svůj nelehký osud. Po zimní sezoně hospůdka zavře a Fausto bude muset najít své místo na zemi.

Život v horách, nelehké osudy i lidské sny, to všechno autor bravurně zpracovává v knize, která si mě získala hned prvními řádky a zůstala jsem z ní nadšená až do posledního písmenka. Je to krásný příběh o obyčejných věcech, které může prožívat každý z nás. Pomalu odhalujeme tajemství jednotlivých postav, která jsou kolikrát nečekaná a překvapivá, avšak stále lidská.

Nádherné popisy Vás okamžitě přenesou do vesničky v italských horách, budete cítit zimu, sníh, i rozkvetlé louky. Okamžitě se stanete jedním z obyvatelů a budete chápat pocity všech ostatních.

Tohle je přesně jedna z těch knížek, kdy dokáže autor na pár stránkách na Vás přenést veškeré pocity, sžijete se s knížkou natolik, že ji nebudete moci odložit. Při čtení jsem se usmívala a bylo mi dobře, i když ne všechny osudy byly šťastné a snadné.

Nádherná kniha, která ve mně ještě nějakou dobu zůstane, neboť po dočtení mám pocit, jako bych sama žila ve vesničce v horách.