Příběh o nelehkém údělu obyčejné rodiny holky z obálky. Emilčin nerůžový život ve mně bohužel nevzbudil tolik emocí, jako podobné knížky tohoto typu. Moc naňahňaných zbytečností, které dějově nejsou přínosné a působí, jak kdyby autorka chtěla do posledního drobku použít vše, co ji babička řekla a její příběh povyprávět hodně svědomitě. Ono je příjemné číst si o zvycích od sezónních prací po bramboru k obědu, ale mohlo by toho být méně nebo proložené víc vykreslením charakterů. Jazyk mě bavil moravským nářečím, lahodil na každé stránce. Upřímně to bylo jak balzám po “hele, koukej” co mě spíš poslední dobou práská z knížek mezi oči. Občas vás z plejády zvyků a pamalu plynoucích dní zakalených těžkým životem vytrhnou pasáže, jak z vod erotických románů. Což v kontrastu babičkovské intonace vyprávění působilo opravdu úsměvně. Ale může být, myslím, že i zarytí puritáni odstavce zkousnou. Ve výsledku tento přínos české autorky hodnotím silnýma 3 hvězdama. Protože podle mě knížek o těžkém údělu obyč rodin zakusujících ran válek a komunismu máme dost a tato ničím nevyčuhuje. Sympatická Emilka se mi utopila v přehršle informacích o xy členů rodiny a popisech co jedli, slavili atd.. kdyby kniha měla o stran 100 míň, víc by na mě dopadla a další hvězdu zachytila.