"Těžké je bát se, nevědět jak dál,
těžké volání hlubin odolat,
a přece dál sedět a jen se třást -
těžké chtít zůstat a pád dolů si přát."

Karin Boye: "Jistě že to bolí"

Na začátku byla Anglie a ostrov Wight. Na začátku byl jeden profesor literatury a jeho student ze Švédska, který přijel na tento ostrov studovat angličtinu. "Á, další milostný příběh dvou mužů!" povzdechnete si možná. "Takových tu teď je!" Ale tento je jaksi jiný...
Odehrává se v rozmezí let 1967-1969, a přestože byla homosexualita jako trestný čin v Anglii a Walesu oficiálně zrušena v r. 1967, společnost těmto lidem rozhodně nakloněna nebyla. Světem sice hýbe vlna hippies, na dveře klepe sexuální revoluce, ale je to pomalé, postupné a zatím je svobodnější smýšlení vidět jen ve velkých městech jako Londýn či Brighton. Právě do Brightonu spolu jedou zakusit trochu té uvolněné atmosféry, můžou jít do klubu, kde se schází podobní lidé, kde můžou být konečně sami sebou, beze strachu. Nálada těchto let je tu skvěle vykreslena i velkolepou událostí v podobě hudebního festivalu Isle of Wight v roce 1968, který byl nazýván evropským Woodstockem a kam přijela toho léta taková zvučná jména jako The Who nebo The Turtles.
A nesmím zapomenout ani na třetího důležitého protagonistu příběhu - a tím je moře! Moře totiž hraje v životě našeho milého studenta zásadní roli. Ať už je vidět okýnky karavanu v Luccombe, kam jezdí spolu tajně na víkendy nebo bouří za prosklenými zdmi luxusního domu na pláži v Shanklinu. Moře je tu všudypřítomné a nakonec sehraje i velkou roli v důležitém rozhodnutí, které nakonec musí oba mladí lidé na sebe vzít....

"Já chtěl do Anglie. Vždycky jsem chtěl do Anglie. Možná za to mohli Beatles. A jejich upnuté kalhoty."

Knihu doporučuji! Pro její velký příběh, pro atmosféru, kterou dýchá a verše, které ji provází.

Vydalo: Nakladatelství PROSTOR

Anglie, 60. léta. Student a profesor. A zakázaná láska. Pokud milujete jako já knihy od André Acimana, Počkej na moře si zamilujete od prvních stran. A neskutečný obdiv zasluhuje přímo sama autorka, která napsala román rovnající se světovému bestselleru. Ohromná škoda, že se o knize tak málo mluví.

Vlastně jde o překvapení na české literární scéně. Český román, která po Česku není ani trochu cítit. Příběh jedné lásky, která to neměla úplně lehká jak kvůli době, tak kvůli založení každého z aktérů. Samotný text je na velmi vysoké úrovni. Dokonale zvládnutá forma a působivá atmosféra nedovolí čtenáři na knihu zapomenout.

Příběh nás zavede na anglický ostrov Wight, kam přijíždí švédský mladík, aby zde studoval na univerzitě. Brzy potká staršího profesora anglické literatury a je mu jasné, že skrývá stejné tajemství jako on. Píše se rok 1967 a ač byl vydán zákon, který zrušil označovat homosexualitu jako trestný čin, společnost stále nemá jasno. Sledujeme tak utajovaný milostný vztah, který může velice ovlivnit život obou dvou.

Toto byla nádhera! Já chci víc, nechci se s knížkou rozloučit. Chci být ještě alespoň chvíli ve společnosti těch dvou….

Knížka je napsána zvláštním, osobitým stylem. Je to jemné, něžné, a přitom tak ze života. Krásné slovní obraty, nádherné myšlenky. Po pár stránkách jsem si zamilovala to, jak autorka píše, ponořila jsem se do příběhu, celý jsem ho viděla před sebou jako film (mimochodem filmové zpracování by mu moc slušelo!).

Bylo tu tolik emocí. Dokázala jsem se vcítit do pocitů, hlavně mladého studenta. Byla jsem s ním v jeho hlavě, chtělo se mi brečet i usmívat. Je jedno, jestli je milostný příběh mezi muži nebo mezi mužem a ženou, ty pocity lásky zná každý z nás, to, co cítíme, jak se chováme. Navíc, když je to utajovaná láska. To vše v knize bylo, bylo to silné, bylo to se mnou.

Je tu neskutečně vylíčena atmosféra. Ať už to, jak vypadala Anglie šedesátých let, ale hlavně ostrov Wight. Je znát, že tu autorka žila a dokázala nás prostřednictvím knihy přenést na místa, která po dočtení potřebuji navštívit. Miluji moře a to, jak o něm krásně píše, jsem si moc užívala.

Knížku bych mohla přečíst na jeden zátah, ale chtěla jsem s ní být déle, nechtělo se mi od ní pryč. Po dočtení jsem ji otevřela zase na začátku, abych si to vše propojila a užila si své slzy.

Už teď vím, že si knihu v budoucnu znovu přečtu a těším se, až znovu prožiji všechny mé pocity.