Podobné tituly

Linus svou práci vykonává správně, podle pravidel, předpisů, se všemi písemnými náležitostmi, člověk by řekl, až bezchybně. Dělá ji rád? No, někde pracovat musí, tuto práci dělá už dlouho, nijak nevybočuje z řady a vlastně celý jeho život je takový šedivý, tak proč nad tím nějak přemýšlet. Nový pracovní úkol, velice nestandartní, to však všechno změní a je to dobře.
Příběh je o lidství v tak trochu nelidském světě, o upřímné snaze pomoct a milovat a nacházet dobro i třeba v Luciferově synovi.

Dům v blankytně modrém moři je vidět už delší dobu úplně všude, až jsem začala mít pocit, že jsem jediná, kdo tuhle knihu nečetl (samozřejmě vím, že to tak není). A i když mě lákala, docela jsem se toho bála, protože je na ní vidět hlavně chvála, no a já většinou pak mám naprosto opačné pocity. Ale tak přece jen jsem neodolala a do knihy se pustila...
Příběh je to vlastně obyčejný – je o tom, že ať je člověk malý nebo velký, tlustý nebo hubený, prostě jakýkoliv, má právo na rodinu a lásku. „Obyčejný“ příběh lidství, ozvláštněný magickými tvory, musí ale většinu čtenářů chytit za srdce. Skoro až neskutečně lehká forma psaní o vážných tématech, několik životních mouder, dojímavých momentů, lehce romantická linka, a nechybí ani humorné pasáže – ano, tohle všechno najdete na necelých 400 stranách příběhu.
Přiznávám, že TOHLE jsem opravdu nečekala a klobou dolu před autorem. Asi je zbytečné ke knize psát víc – bylo toho napsáno už dost, a hlavně, tohle si prostě musíte přečíst sami, protože ty pocity vlastně ani moc nejdou popsat. Za sebe mohu napsat hlavně to, že jsem nebyla schopna knihu odložit, hltala jsem každou stránku, a dokonce já, která u knih nebrečim, jsem měla i slzu na krajíčku (prostě asi stárnu…).
Jestli se knize vyhýbáte hlavně kvůli povyku, který kolem ní je a čekáte až opadne, tak ano počkejte si. Jestli se jí „bojíte“, protože je to „queer kniha“, tak na to zaškatulkování zkuste zapomenout. Prostě jí dejte šanci.