Díky panu Sagitariovi a Trujkuntu jsem se zase po letech dostala ke čtení. Knize nechybí napětí, ironický humor a sympatický hlavní hrdina, kterého si zamilujete. Příběhy Vás vtáhnou do děje a budete doufat, že major Saran a jeho případy budou nekonečným seriálem. Jak již tady bylo zmíněno, snad se knihy dočkají zfilmování a hlavní role se zhostí Hynek Čermák. Těším se na další a další knihy...

Vždycky mě dokážou oslovit knihy, jejichž autoři se zabývají tím "regionem razovitym" bez ohledu na žánr. Ale dobrých detektivek není nikdy dost. Tak jestli si chcete počíst, máte rádi zápletky, důvtip, trefné hlášky tak do toho!

Trujkunt jsem si koupila úplně spontánně v rámci Velkého knižního čtvrtku loňského října. A dobře jsem udělala👍Dobrých českých kriminálek není nikdy dost. Tyto tři příběhy spojuje “Trujkunt” neboli trojmezí Česka, Slovenska a Polska a svérázný vyšetřovatel Roman Saran. Tak trochu děvkař, “stary pachoł”, ale taky rváč a hlavně profesionál ve své práci. Kombinace autority, charismatu a humoru mě bavila. Je to svižné, vtipné, nekomplikované, okořeněné nářečím “po naszymu”. Nečekejte sériové vrahy, psychopaty ani uřezané hlavy. Jen obyčejné místní mordy s jasným motivem, který je pro partičku kolem Romana vždycky tím největším oříškem. Doufám, že jsem se s majorem nepotkala naposledy.

Jedním slovem SKVĚLÉ! Napětí, humor, sympatický drsňák v roli vyšetřovatele. Přečetla jsem jedním dechem a budu se těšit na pokračování. Roman se mi prostě dostal pod kůži. Budete mu fandit, věřte mi! :)

Trujkunt je zvláštní místo a zvláštní kniha, při jejímž čtení vás popadá touha jet na ona místa a sednout si s majorem Romanem Saranem na kus řeči třeba v hospodě U Burka, čili U Buriana v Třinci nebo U Maryny v Jablunkově. Rozjet se tam, do toho razoviteho regionu na trojmezí Slezska, Polska a Slovenska. Regionu průmyslového, ale zapomínaného, regionu, který v sobě dodnes hluboko nese šrámy z rozdělení Těšínska po 1. světové válce.
Autorovi, jehož velkou devizou je dokonalá znalost prostředí, se podařilo v třech detektivních povídkách stvořit uvěřitelné postavy jak svérázného vyšetřovatele majora Sarana, tak všech hlavních protagonistů příběhů i vedlejších figurek. Roman Saran vyšel z Trujkuntu a jen díky náhodě stojí na druhé straně zákona, protože nechybělo mnoho a kvůli své povaze a životním zážitkům mohl taky být na té straně druhé, temnější. Uvědomuje si to a po pachatelích trestných činů pátrá s buldočí urputností, aby potlačil své běsy - a zatím mu to vychází. Všechny tři povídky spojuje další „postava“, zvaná Werk - Třinecké železárny, ve kterých pracuje nebo pracovala značná část obyvatel Trujkuntu a bez nichž si nelze život v tomto kraji představit. Život mnohdy plynoucí mezi prací či spíše sociálními dávkami, alkoholem, prodejným sexem a drogami, drobným zločinem ale bohužel i závažnějšími kriminálními činy.
Na poli české akční krimi se díky Petru Sagitariovi a jeho majoru Saranovi objevila další zajímavá postava a nelze si než přát, aby v úspěšné sérii autor dále pokračoval.

Pokud máte rádi české detektivky a chcete si odpočinout od krve, doporučuji velkočtvrteční novinku . Velmi příjemně mě překvapila - příběhy mají spád, kriminalista je sympaťák. Jen upozorňuji, že narazíte na nářečí, které nemáte naposlouchané a může vás trochu v četbě "zbrzdit". Ale já jsem se dozvěděla další zajímavosti o kraji, který je tak trochu zapomenutý.

O tom, že Petr Sagitarius napsal a vydal knihu Trujkunt jsem věděla už dávno, tu elektronickou jsem si nějak neuměla koupit možná také proto, že mám ráda vůni nových knih, ráda si v nich listuji motivačně na přeskáčku čtu si úryvky.
Uvítala jsem proto informaci, že Trujkunt vydalo nakladatelství ARGO. Na procházce městem Jablunkovem v neděli odpoledne jsem ji zahlédla ve výkladní skříni našeho knihkupectví. Než jsem si v pondělí pro ni došla, byla vyprodána. To pro mě není překážka, objednala jsem si ji v e-shopu.
První detektivku Dwur, jsem předčítala nahlas svému manželovi. Přečetli jsme ji na jeden zátah, protože nás zaujal děj a chtěli se dovědět, kdo je vrah. U úryvků v nářečí, se můj muž hlasitě chechtal.
Další novely jsem si už četla sama. Kruhy i Čtverka se odehrávají v místech, která jsou i mně velmi důvěrně známá. Areál v Městském lese, který by se mohl někomu jevit jako skanzen, je místo konání Gorola. Fyzicky jsem prožívala cestu pana Čmiela domů, klopýtajícího mezi kořeny.
Na zmiňované Kamionce u inkriminovaného rybníka jsem vozívala v kočárku své nejmladší vnouče.
Co tím chci říci? Číst detektivky, které se odehrávají v místech, která důvěrně znáte, kterými jste nejednou procházeli je jiné a mnohem zajímavější než ty, jejichž místopis vám nic neříká. Také jména jsou naše z našeho kraje. A to nářečí. Tak to je bomba. To je jak dobré koření do dobrého jídla. Pozvedne ho o stupeň výš. Dalším kořením je erotika. Je tam a k majoru Saranovi patří. A opět, je tam, je jí akorát a je podána tak, že nevadí a možná i puritáni by ji snesli.
Jsem ráda, že tato kniha vyšla, opravdu se mi i mému manželovi velmi líbila. Doporučuji ke koupi, neváhejte. Může to být i vhodný dárek k Vánocům.
Libuše Ježowiczová

Velice napínavé a čtivé příběhy s neuvěřitelnými zápletkami. Autor drsným jazykem, tak jako je drsný celý tento kraj, na pomezí Česka, Polska a Slovenska, zachytil i "duši" tohoto regionu s jeho pohnutou historií. Autor připravuje i Trojkunt 2, který má vyjít na jaře 2020. Těším se na další příběhy majora Sarana...

Milovníci detektivek si přijdou na své, navíc hned ve třech příbězích. Skvělé je propojení češtiny a nářečí "ponaszymu". Kniha, včetně designu, se moc povedla.

Velmi čtivé, akční, zajímavý region s originálním nářečím.