Už potřetí se setkáváme s komisařkou Battagliovou, brilantní specialistkou na psychologické profilování vrahů. Při řešení nového případu se dostává do časové tísně. Má strach, že brzy příjde o své jedinečné schopnosti. Chystá se vyslechnout vraha, kterého před lety usvědčila. Pojí je silné osobní pouto. Případ ji vrací do dávné minulosti. Odkrývá krutou pravdu jejího života, kterou dluží i svému týmu. Skvěle napsaný příběh.

Četl jsem dvě knihy z trilogie autorky – „Dceru popela“ a „Spící nymfu“ bohužel v tomto pořadí, protože jsem napoprvé nepochopil, že knihy navazují a že „Dcera popela“ je závěrečným dílem (čistě teoreticky by být nemusela). „Dcera popela“ je impozantní, není to vlastně úplně detektivka, spíš román o zločinu vyprávěný způsobem, který nepřipomíná nic, co jsem zatím četl. I na nejhorším vrahovi může být něco dobrého, spořádaní lidé mohou být největší padouši a i komisařka, která má spoustu vlastních problémů, neslouží ji zdraví a trpí počínajícím Alzheimerem, může být geniální.
Pasáže o stárnutí jsou úchvatné, zejména je-li vám přes 50. A příběhy jsou opravdu originální, nenapadne vás, jak budou pokračovat.
„Dceři popela“ dávám 5 hvězdiček, „spící nymfa“ se mi líbila trochu méně. Ten příběh ve „spící nymfě“ mne tolik za srdce nevzal, připadal mi už trochu umělý (a s tím související otázka, jestli ten historický příběh měl smysl oživovat). Ty historické reminiscence, práce s prameny a vzpomínkami, celkový styl ale jsou v obou románech krásné a rozhodně stojí za přečtení. Možná ještě nakonec přidám ten první díl, když už to nečtu chronologicky …