V září jsem četla první díl této trilogie (1793: Vlk a dráb), a byla jsem naprosto nadšena. Jistě, bylo to nechutné a poměrně depresivní čtení, ale výborné, proto jsem neváhala a pustila se i do tohoto druhého dílu.

Po zkušenostech s předchozím dílem jsem čekala v podstatě už cokoliv, ale řekla bych, že tento díl je trochu míň nechutný. Ale opravdu jen trochu, protože zde se objevují úplně jiné extrémnosti. Ó ano, je to tak, je to opět temné, zvrácené a deprimující, ale zase je to naprosto perfektní!

Kniha je opět rozdělena na čtyři části, potkáme zde několik postav z předchozího dílu (velmi vhodné bylo i doplnění jakého si rejstříku postav), stejně tak je zde i slovníček výrazů. Ani tentokrát nás autor neochudil o nevábné, špinavé a odporné prostředí chudých čtvrtí, které pak místy ostře kontrastuje se životem horních vrstev. A pak jsou tu ty již zmíněné extrémnosti...

Prostě je to skvělé a parádní a já nutně potřebuju třetí díl!
(Nedoporučuju číst při splínu či depresi, neb by se Váš stav jedině zhoršil...)

Pokud se na knihu chystáte, dovolím si nedoporučit její čtení bez znalosti předchozího dílu. Sice se to dá, ale myslím si, že by to prostě nebylo ono... (a nemůžete přijít o ty nechutnosti!)

Po přečtení knihy 1793 jsem netrpělivě čekala na pokračování. V románu 1794.Tři růže, najdeme staré známé, drába Cardella, Annu Stinu Knappovou. Novou postavou je mladý šlechtic, který je obviněn z vraždy novomanželky. Její matka prosí Cardella o vyšetření případu. Děj nás vtáhne do chaotického, prohnilého světa konce 18. století. Zlaté časy jsou pryč, Stockholm prochází temnotou, morálním úpadkem... Doba byla temná, četba je to dobrá.