Zemi postihne katastrofa a všechny rádiové vlny se odmlčí. My sledujeme osamělého vědce na arktické stanici a posádku rakety vracející se z výzkumné mise. Nikdo z nich už rok nemá spojení se zbytkem Země. Děj ubíhá pozvolna, noříme se do vzpomínek hlavních hrdinů a sledujeme tak i důvody jejich současného rozpoložení, jsou zde i jistá překvapení. Vyvrcholení knihy má epické rozměry, na druhou stranu můžeme cítit i klid, pochopení a smíření. Vzhledem k ději bych skoro nepovažovala knihu za scifi, spíš za román odehrávající se na zvláštních místech.

Možná jsem s touto knihou trochu přecenila svou orientaci žánru. V žádném případě nebyla špatná, ale potřebuji fakta a přesné informace a celá ta atmosféra tajemna mně ubíjela. Co se stalo se Zemí? Že jsme se k ní nechovali správně. Dále mě v četbě rušilo mé racionální já a to, že jsem přemýšlela nad malou holčičkou uvíznutou se starým a osamělým chlapíkem. Kniha v žádném případě nešla tímhle směrem, jenom má mysl. Ale jinak to byl pěkný příběh o lidské odvaze, osamění a věcech větších, než jsme my. Malá holčička byla nakonec jen vize, která pomáhala vědci využít všechny své síly, překonat severní pól a varovat astronauty ve vesmíru, aby nepřistávali na zdevastovanou Zemi. Na závěr nakonec tedy vyplynulo, že přežil jen jeden muž s těhotnou ženou a že šli žít na měsíc u Jupiteru a že tam asi (?) založili novou civilizaci. Pro mě těžko stravitelné téma, ale ráda jsem zkusila něco nového a jsem si jistá, že pro milovníky vesmírného scifi to bude příjemné počtení.