Popis: 1× kniha, vázaná, 336 stran, 14,3 × 21,5 cm, česky
Odkud k nám přišli a jak žili první Slované
Co mají společného Sázava, koleda nebo vodník? Řada českých názvů, zvyků a mýtů je dědictvím po prvních Slovanech z 6. až 8. století, z období, které je kvůli nedostatku pramenů zahaleno do...
Na praotce Čecha a na to, že děti nosí čáp, dnes už nikdo nevěří. Obě tyto představy a mnohé další dokázal do své knižní prvotiny zahrnout brněnský popularizátor historie, který zároveň neváhá použít metody poněkud neobvyklé i v rámci populárně-naučné literatury.
S krajním sebezapřením jsem dočetl do strany 25. Do strany 25 autor cituje pouze anglosaské nebo rakouské autory, kteří pěkně podporují autorovu zjevnou nenávist k českému národu. Autor neustále používá literární vsuvky, které mají pocitově podpořit autorův výklad dějin, jako je například vyprávění Dareka o putování jeho družiny hrdlořezů. Nikde ani zmínka o staroslovienské bukvici, takto písmu Slovanů. Toto písmo má 49 bukev, tedy 7 „písmen“, více než současná latinka a to včetně háčků a čárek. Srovnání s latinkou samozřejmě neobstojí v kontextu toho, že bukvice byla druhem vícevýznamového obrázkového písma a nikoliv jen pouze fonetickým přepisem jazyka. Bukvice - jistě písmo totálních podvolených primitivů, jak je autor popisuje. Co takhle se zmínit o slovanském kalendáři, podle kterého tento rok je rokem 7530? Proč by si takoví primitivové vedli kalendář? Když nakonec na straně 25 zaměňuje Chazary za Avary, kteří prý založili chazarský kaganát, tak jsem knihu odložil.
Za mě odpad a stokrát přežvýkané klišé. Podle názvu jsem čekal provokativní výklad, který klade spíše otázky než odpovědi. Takto? Škoda papíru.