Čtvrtý svazek série o Nadaci ukazuje zase dobývání tak trochu jinak. Konkrétně tak, že by nás dobyvatel obsadil a my bychom mu za to byli dokonce vděční, jelikož dobyvatel dobyl především naší mysl a tak nám vzal zájem o suverenitu.
Velmi zajímavá úvaha která docela tak trochu nadsazuje politické události našeho skutečného světa.

Druhý díl je určitě stejně dobrý jako první. První část druhého dílu se ještě vztahuje k dílu prvnímu a v podstatě v ní celé úvodní dějiny Nadace gradují střetnutím se zbytky galaktického impéria, naproti tomu v druhé části je už naopak celý rytmus vývoje dle Seldonova plánu (krize - řešení - růst moci - krize - řešení ... ) narušen proměnnou, se kterou tento plán nepočítal. Znovu musím obdivovat autorovu fantazii i vypravěčský talent. Ani na chvilku mě nenechal vydechnout a celá kniha se čte, stejně jako díl předchozí i díly následující, jedním dechem. Odložíte díl první a už saháte po druhém, a na jeho konci hned po dílu třetím, dokud celou sérii nedočtete do konce.