Poslední kniha Ireny Douskové obsahuje povídky, jejichž hrdinové jsou zachyceni v důležitých mezních situacích. Děj se odehrává v různých časových horizontech, od roku 1968 do současnosti. Nemůžu říct, že se mi kniha nelíbila, sám považuji jinou autorčinu povídkovou sbírku (Čím se liší tato noc) za jednu z jejich nejlepších prací, ale tahle mě tolik nedostala. Ve své podstatě ani nedokážu říct proč, přitom psychologické propracování postav je znovu na velmi dobré úrovni. Možná ten baladicky laděný odér dřívější povídkové knihy mi byl bližší a pro moje čtenářské chutě jaksi lákavější… Ovšem alespoň dvě, možná tři povídky souboru jsou povedené – zvláště titulní povídka je výborná. Možná jako celek ne až tak dobré, ale individuálně jsem si své našel.