Co museli prožívat Syřané prchající před válkou, jsem si možná uměla trochu představit. Nešlo uniknout zprávám o riskantních cestách přes moře, o přeplněných uprchlických táborech, o pašerácích. Pro mě osobně bylo ale důležité, že jsem díky této knize přestala vnímat syrské uprchlíky jako masu lidí bez tváře, bez individuálních životních příběhů. Smyšlené, byť skutečnými a zřejmě nikoliv výjimečnými osudy inspirované postavy Nuriho a Afry pomáhají pochopit, že mnohem důležitější než najít bezpečné místo život, je pro tyhle chudáky nalézt znovu sebe sama, vypořádat se se svými démony a uvěřit, že i po všech těch nepopsatelných hrůzách je možné dál žít.

Včely jsou symbolem zranitelnosti, života a naděje. Autorka napsala silný, dojemný příběh. Je o včelaři, migrantovi ze syrského Aleppa. Zažil hlubokou ztrátu, ale našel odvahu jít dál a znovu milovat. Autorka pracovala jako dobrovolník v uprchlických táborech v Řecku.