Autor vzal lineární příběh, v polovině ho přetrhl, druhou polovinu obrátil koncem napřed a vše poskládal do kapitol. Takže čtenář už v první kapitole zjistí, jak to s trojicí odcizených bratrů dopadne. V kapitolách se jednotlivá časová období střídají a plynou, až se rozpůlená dějová linie na konci knihy opět spojí a odhalí nečekaný zvrat. Příběh se i přesto čte snadno a nepustí. Čtení to ale není jednoduché, není to žádná procházka růžovým sadem, právě naopak – ukazuje syrovou i surovou realitu jednoho obyčejného dětství s rodiči alkoholiky se spoustou hlubokých šrámů na duši.

Strhující a surový příběh o rodině, již potkalo velké neštěstí. Příběh o třech bratrech, jejich bezstarostném dětství před tragédií a jejich dospělém životě po ní. Příběh o tom, jak se každý z členů jedné rodiny vyrovnává se stejnou tragédií odlišně. Příběh o tom, jak tato událost vrazila klín do rodiny, která už nikdy nebude stejná a o tom, jak moc důležité je komunikovat. Příběh o tom, že někdy nám až další tragédie může pomoci se znovu nadechnout. Opravdu šokující odhalení na konci příběhu mě nechalo s ústy dokořán a donutilo mě nad příběhem ještě notnou chvíli přemítat. Byl to silný příběh. Realistický a surový. Nic pro slabé povahy. Za přečtení ale rozhodně stojí.

V anotaci zazní slovo "drtivé". A ano, když na to dojde, obsahuje román Z popela opravdu jedno velmi drtivé prozření. Já jej odhalil jen kousek před tím, než se pro to rozhodl autor - a opravdu jsem zdrcen byl. Nemohu říci, že až do srdce, to ne, ale spíše rafinovaností, pro kterou se autor tohoto velmi čtivého románu rozhodl.
Rafinovaná je i samotná stavba, kdy jeden proud vyprávění postupuje od konce na začátek (jedná se o jeden den). Přináší to čtenáři skvělé chvíle ("Jo tak proto se tam dělo tohle, teď už to vím.")

Tady autor se šrámy nešetřil. Některé jsou jen povrchové, jiné jdou do masa. Tři bratři. Švédsko. Skáčeš mezi minulostí, kdy jsou děcka a současností, kdy jsi svědkem jejich shledání na pohřbu nejmenované osoby. Tehdy a teď mají společného jmenovatele a to dějiště -chatu u jezera. Víš, že se tam něco vážného stalo a celou knihu se propracováváš k jádru pudla. Pro mě jsou tyto rodinná drama krásnou ukázkou toho jak nic není černobílé. Jak někoho můžeš milovat i nenávidět. Chtít někoho mrtvého a zároveň si neumět představit život bez něj. Zbožňuju knížky, kde se na první pohled nic neděje, ale když se naladíš na patřičnou notu, tak se tam děje všechno. Ta dynamika mezi sourozenci mi jako jedináčkovi nejvíc imponovala. Ty zpřetrhané vazby, které jdou dát do kupy jen lepidlem. "Vyrůstali v atmosféře vyšší třídy ovšem v podmínkách existenčního minima." Metodou cukr a bič. S labilními rodiči alkoholiky. A náznaky toho všeho jsou ti nejprve po střípkách nadrobeny mezi řádky, aby na tebe ke konci jejich plný dopad žuchl společně s uvědoměním si všeho očima jednoho s bratrů. Žďárání v křivdách z dětství, wow pointa a letmý smutek, když o knížku zavadím pohledem v knihovně =Za mě jasný plný počet.

Příběh tří bratrů, do jejichž života v dětství zasáhla rodinná tragédie, která navždy ovlivnila je samotné i všechny vztahy v rodině.
Kapitoly, popisující zážitky z dětství se střídají s kapitolami ze současnosti, ve chvílích, kdy se bratři setkávají, aby vyplnili poslední přání zemřelé matky.
Jedná se o velice silný příběh, který ve mně rezonoval ještě několik dnů poté, co jsem knihu dočetla.
Obzvláště nečekaně děsivé odhalení na konci knihy si asi budu pamatovat už napořád.

Velmi zajímavě napsaný příběh, kdy nás autor vrací v čase blízkém i vzdáleném k události, která změnila život jedné rodiny. Poetikou mi připomíná Hrabalovský styl a zároveň po celou dobu dokáže udržet zájem o vysvětlení pocitů, které hlavní hrdina popisuje. Proč se cítí tak sám a nepochopený uprostřed velké rodiny? Odpověď je šokující a zároveň vše vysvětlující.
Doporučuji.
Přečteno v knihkupectví Kosmas v Litoměřicích

Příběh bratrů, se kterými se život nemazlil. V knize se prolíná přítomnost s minulostí, což pro mě bylo rušivé. Ale také jsem špatně zvádala všechny ty životní rány, které jim autor nadělil. V závěru se sice mnoho věcí vysvětlí, ale i tak si myslím,že je to knížka spíš pro odolnější čtenáře.

Na knize mne nejvíc zaujal styl, jakým se autor snažil vyložit osudy tří bratrů, kteří si v dětství byli velmi blízcí, ale s postupem času a díky jedné tragické události se odcizili. Současnost je vyprávěna retrospektivně a vždy proložena vzpomínkou na zážitky z dětství, díky kterým zjišťujeme, čím vším si museli bratři projít a co je v životě tolik ovlivnilo. Kniha se mi nečetla snadno, je smutná a nutí člověka se nad ní zamyslet, ale především vám autor nic nenaservíruje přímo pod nos a vy jen se zatajeným dechem čekáte, kdy se jednotlivé dějové linky protnou a vy se dopracujete k finálnímu rozuzlení, díky kterému nejedno oko nezůstane suché.
přečteno v Plzni na Klatovské