Ačkoliv je samotná zápletka originální a pro Evropana dost bizarní na to, aby sama o sobě udržela čtenářovu pozornost (trojice sourozenců se snaží mikrobusem dopravit tělo mrtvého otce do stovky kilometrů vzdálené rodné vesnice), pro mě samotnou bylo nejzajímavější vykreslení prostředí Sýrie r. 2014. Občanskou válkou zmítaná Sýrie je vylíčena jako zhroucený stát, v němž je přízeň úředníka či vojáka možné získat jen za cenu většího či menšího úplatku, kde o bytí a nebytí může rozhodovat název rodné vesnice uvedený v občance, kde pozornost nebudí smrt jako taková, nýbrž jen smrt přirozená, jíž se dočká málokdo. Země, v jejíž městech je v důsledku války kritický nedostatek hrobových míst a do níž arabské jaro přineslo místo vysněné svobody utužení asadovského režimu ve státem spravovaných oblastech a nástup radikálů v povstaleckých zónách. Přitom těmito radikály jsou často cizinci, kteří nevládnou plynulou arabštinou, zato o lidských osudech rozhodují klidně jen na základě přezkoušení ze znalosti Koránu. Kniha má ale i osobní rozměr, když nabízí zamyšlení nad nesplněnými životními sny, prohrávaným bojem s vlastní zbabělostí a iluzorně pevnými rodinnými pouty. Rozhodně doporučuji.