Úvodní stránky jsem pročítala s nedůvěrou a první autorův výron fantazie mě zarazil do té míry, že jsem zaváhala, jestli mám pokračovat, ale nedalo mi a najednou jsem se ponořila do četby a přestala vnímat skutečnost. Jestli Zafón zpopularizoval Barcelonu a Brown Paříž nebo Řím, pak Ajvaz představuje Prahu, jako město Escherových labyrintů i Alenky za zrcadlem v jednom. Jako by psal pod vlivem halucinogenů a stejný účinek má jeho psaní na čtenáře. Nechci se probrat do obyčejného světa, chci se propadat do bezedných imaginací, chci se nechat prorůstat podivným písmeny, jazykovými hříčkami, nespojitelnými souvislostmi….

Vše začíná tajemnou knihou nalezenou náhodně v antikvariátu, jako v mnoha jiných příbězích jiných spisovatelů. Ale Ajvaz jde dál do snových obrazů - podobných těm, co se objevují na záhadném ostrově Zlatého věku či jiných jeho dílech. Tajemný paralelení svět druhého města prorůstající do toho našeho "prvního" pražského města je viditelný jen tomu, kdo poodhrne závěs zvyků našeho vnímání.

Ajvaz s fantazií Dalího maluje surrealistická plátna, kde barvou jsou mu slova a štětcem jazyk. Nejčastějším obrazem jsou rozhraní prostorů (skříně, okna, dveře, temné chodby knihoven, kupé v vagónech, zdymadla), za nimiž se nachází jiný svět mimo běžné představy.

Kniha je hezky napsaná, užila jsem si ji hlavně proto, že bydlím v Praze. Některé pasáže mi ale přišly nudné.. možná to na mě bylo moc scifi :) Určitě ale stojí za přečtení, možná si ji přečtu někdy znovu a uvidím, třeba jí přijdu na chuť :)

Pro mě jedna z nejlepších knih současné české literatury a moje asi nejoblíbenější kniha vůbec. Nemá obdobu ani v naší literatuře, ani v ostatních Ajvazových dílech, ta se ji pak už jen snaží doběhnout. Je neuvěřitelná stejně jako její autor, nadobro mě tehdy uchvátila. Eva Chromiaková, Olomouc

Při čtení jsem měl pocit, že opět zažívám zvláštní stavy reality jako v dětství - obyčejné chvíle kdy jsem jako dítě (tehdy mě nezajímalo a teď nevím kolik mi asi bylo let) zůstal půl hodiny sám v bytě, když mamka vyběhla nakoupit a sluneční paprsky procházející oknem osvětlovaly vzdušný prach (možná kdysi hvězdný), chvíle kdy jsem se za panelovým sídlištěm vnořil do liduprázdného světa plynových výkopů, betonových skruží, černých bezů, lánů černobýlů a lebed.....asi jsem v těch chvílích (stejně jako při čtení této knihy) nebyl vysloveně šťasný, ale bylo mi krásně....

Opravdu kouzelná kniha, při které jsem se často zastavoval s výrazem nevěřícného úžasu. Kombinace příběhu, pražskosti, popisů, fantastických nápadů a filosofie stojící za existencí 'druhého města' je nádherně vyvážená. Kniha se čte sama, a vnímáte-li svět zvídavýma a zároveň skeptickýma očima a tušíte-li, že realita nás nikdy nemůže spasit, ve Druhém městě se najdete.

Naprostá šílenost, která se zařadila mezi mé nejoblíbenější romány. Fantasticky stvořený svět, který je vlastně tím světem naším nazíraným z hodně jiného úhlu. Fantastický styl vyprávění, úžasně větné konstrukce. Pro některé možná nestravitelné, ale pro příznivce šíleností opravdová geniální lahůdka. Má to i jakýsi příběh. Podobná dokonalost, co se týče skloubení vypravěčského stylu s příběhem se později už Ajvazovi nepovedla.

Od téhle knížky jsem původně čekala něco jiného, po prvních stránkách jsem ji na nějakou dobu odložila a teprve pak se k ní vrátila.. a přečetla ji za odpoledne. Víc než samotný děj mě zaujaly neuvěřitelné vyjadřovací schopnosti autora, na první pohled zmatené skládání navzájem nesouvisejících slov do jednoho textu. Celkově je knížka snová, poetická, textem se dá spíš proplouvat a vychutnávat atmosféru. Určitě stojí za přečtení.