Kniha je psána podobným stylem jako její předchůdkyně ,,Svět bez stížností‘‘, jejímž základem je vybudovat si nový návyk během 21 dní. Hlavní myšlenkou je první změnit sebe a poté tím měnit naše vztahy. Vždy záleží na úhlu pohledu, nic přece není samo od sebe dobré, ale naopak ani špatné. Je jen na nás, jak se toho chopíme.

Kurandera se mi dostala do rukou po několika doporučeních. Kniha je psaná velmi jednoduchým slohem a spouta věcí mi v knize do sebe nezapadala. Jisté úryvky, jako kdyby byly do knihy násilně naroubovány a v textu vlastně nemají žádný význam. Zábavně působily i "intelektuální" debaty téměř domorodé ženy ohledně současné situace na poli feminismu. Až do chvíle, než se dostala hlavní hrdinka do učení, jsem měla pocit, že čtu román z červené knihovny. Hlavní postava mi přišla dosti hloupoučká a ve chvíli, kdy byla zasvěcena do jistých technik, kladla tak absurdní otázky jako kdyby popřela to, co se naučila. Domnívala jsem se, že z knihy pochytím nějaká moudra o ženské spiritualitě a vnitřním světě, ale bohužel kniha klouzala dosti po povrchu. Závěr knihy mě odboural natolik, že jsem se začala smát - tohle snad nevymyslí ani Danielle Steel!