Podobné tituly

Pokud máte rádi pokleslou zábavu vostrou jak ranný devadesátky, nezapomeňte si koupit jízdenku na tuhle divokou, a hodně nekorektní jízdu. Pět minut po půlnoci vyrážíme.

Víte, co se stane, když do autobusu nastoupí dvě militantní lesby se sklonem k sadismu, věčnej outsider, matka s dcerou na útěku, bankovní lupič, slepej černoch a policajt? Ne tohle není začátek nějakýho votřepanýho fóru, ale jednoho noir komixovýho příběhu, kterej rozhodně není určenej studentkám teologie.

Proplétají se v něm ty nejtemnější osudy jednotlivých pasažérů, které spojuje několik společných jmenovatelů. Těmi jsou krev, násilí a tahle půlnoční, ďábelská, autobusová LINKA. Během zběsilý jízdy na plnej plyn budete svědky bankovní loupeže, únosu dítěte, přepadení nazi-židovským gangem, vyšetřování sériových vražd, ale také nahlédnete do pohnuté mysli jednotlivých aktérů.

Celý příběh je rozdělen na dvě základní dějové linie. V prvním černobílém příběhu se odehrává to, co se stane od chvíle, kdy se všichni protagonisté setkají během temné a deštivé noci na zastávce a společně nastoupí do autobusu. Druhá barevná linka vás postupně provede osudy a charakterem hlavních postav. Nemá cenu se rozepisovat o jednotlivých příbězích, ani „grande finale“ protože byste přišli o ty hlavní momenty překvapení, a tak dám k dobru jen pár subjektivních postřehů.

Ze svého pohledu mohu říct, že ač jde o komiks, tak to není úplně lehké čtení. Každá z hlavních postav má v knize svou kapitolu, která je jakýmsi mikropříběhem a vysvětlením toho co se stalo před nastoupením do autobusu. V ní se objevuje spousta dalších vedlejších postav, a protože jde vždy jen o krátkou životní epizodu, která je navíc vytržená z kontextu, musí se čtenář poměrně dost soustředit, aby mu neuteklo to klíčové. Rozhodně to tedy není typ komiksu, u kterého když přeskočíte jednu dvoustranu tak se vlastně nic nestane.

Práce s jednotlivými stripy mají poměrně rychlý spád a rozhodně nepostrádají dynamiku. Nechybí ani okna přes celou stránku a dvojstranu, což dává grády jednotlivým příběhům. Už z obalu knihy lze vyčíst odkaz na Město hříchu Franka Millera. Ten je patrný i na černobílých dvoustranách, které otvírají jednotlivé kapitoly. A příjemným osvěžením jsou také Easter Eggy na filmového mága a krále popkultury Q.T.

Bavilo mě, že se autorům podařilo až dokonce knihy udržet tajemství, a tak konečné rozuzlení bylo překvapivě nečekané. Celou dobu jsem očekával něco ve stylu filmu Identita od Jamese Mangolda a vlastně o to zábavnější bylo závěrečné prolnutí osudů jednotlivých postav. Některé spojlery mi dokonce došli až po nějaké době, co jsem knihu dočetl, což je důkazem toho, že vám komiks určitě nějakou chvíli zůstane v hlavě.

Takže se pohodlně usaďte ke krbu, nalejte si skleničku něčeho ostřejšího, zapalte si Red Applesku a nechte za sebou zavřít dveře týhle prapodivný linky.

Nevím proč, ale od toho projektu sem od zveřejnění obálek měl velké očekávání. A s klidným srdcem můžu říct, že očekávání bylo naplněno. Tohle je přesně ta věc, kterou česká komiksová scéna potřebovala. Odvážné, surové, temné. Jde tu cítit Tarantinovský feeling, což jako fanoušek Tarantina oceňuju. Při čtení bych pocity mohl popsat jako: ok - ok - může být - počkej tohle mi nesedí (listování zpět) - už asi tuším o co jde - jo takhle - hezky pekně, dobrýýý.

Tak tohle byla tedy velká paráda. Skupinka několika osob jako vystřižených z té nejlepší tarantinovky, se setkává uprostřed jedné noci v dálkovém autobusu, aby jeden po druhém odvyprávěli své životní příběhy. A věřte, že to nejsou ledajaké příběhy. Každá z kapitol se věnuje jednomu z nich, aby se ve finále vše krásně propojilo a vyvrcholilo v grandiózní finále a čtenář konečně zjistí, kam autobus vlastně uhání.
Jak již anotace knihy uvádí, humor je tu opravdu velmi nekorektní a je tak černý, že by mohl česat na plantáži bavlnu, ale přesně tohle dělá z knihy opravdovou lahůdku pro fajnšmejkry. Miluju Tarantina a tohle mi přišlo, jako kdybych sledoval další z jeho filmů. Jsem přesvědčen o tom, že se tvůrci nechali inspirovat, což nasvědčuje i zjevení samotného Tarantina jako uvaděče v pornokině (a mám takový pocit, že svého času takovou práci skutečně vykonával). Z některých scén dokáže i pěkně zamrazit. Tento skvost musí mít každý fanoušek grafických románů rozhodně ve své sbírce. Vše je ukryto v pevné vazbě, velkém formátu a papír je velice vhodně zvolený nezanechávajíc mastné otisky prstů, s čímž mám já osobně u většiny těchto literárních forem problém. Zvedám všechny čtyři palce a teď už mě nerušte, jelikož si tuhle jízdu musím dát fakt ještě jednou, aby mi podruhé vyrazila dech.