Tak těchto 18 povídek, opravdu kraťoučkých jsem si vychutnala náležitě. Jsou to střípky života předkládané očima vypravěčů napříč generacemi. Od mladého floutka až k seniorce se šrámy od komunismu. Buď se zde jedná o vyrovnání se s vlastní minulostí, nelehkém vztahu s rodiči, smíření se se stářím nebo jde jen zachyceni obyčejného momentu života. Společným jmenovatelem tu je jednoznačně právě ta prchlivost okamžiku, fragment života, který na malém prostoru zachycují. Upřímně, dlouho mi trvalo, než jsem právě tu kusovitost a úspornost děje v povídkových knihách obecně docenila. Jako celek je tuto sbírku těžké hodnotit. Některá povídka mě zasáhla moc, další třeba rozesmála ale některé šly mimo mě. Každopádně ty povídky, které mi sedly do nálady, lebedila jsem si v jazykové formě a mluvily mi z duše, jednoznačně převažovaly. Tímto jsem si oficiálně našla další oblíbenou českou autorku. Není tak řezavá jako Katalpa, ani nejde na dřeň jak Hanišová, ani není svérázná jak Dvořáková. Ale ta civilnost mezi řádky a trefný popis niterních pocitů se jen tak nevidí.

Kniha je souborem povídek ze současnosti, které ale nejsou novinkou. 13 z 18 povídek, které v knize jsou, již dříve vyšly v časopisech nebo rozhlasových vysíláních. Většinou se mi jednotlivé povídky líbily. Obsahově byly zajímé, a ať už příběh vyprávěla autorka, nebo si jej pouze poslechla, klíčovýmé postavy byly vždy české národnosti. Autorka barvitě a příjemně popisovala jednotlivé děje v povídkách a zbytešně neslovíčkařela.