(...) Kniha je reflexí kritického čtení klasických textů, která je zároveň osobitá a osobní, ovlivněná autorovou životní zkušeností
s komunismem a postkomunismem v Česku. Autor v ní podává a rozvíjí své pojetí toho, co jeho slovy „je spravedlnost, jak
se jí dosahuje, jak se jí vyhýbá, jak souvisí s právem i mocí“. Podle samotného autora je kniha určena především těm, kteří
o spravedlnosti uvažovali nikoli profesně,
ale proto, že akcent na toto téma byl jedním ze způsobů, jak se vyrovnat s vytrpěným bezprávím a nespravedlností. Tomu
odpovídá i to, že kniha je napsána jasným
a srozumitelným jazykem, což je vlastnost,
kterou většina pojednání o spravedlnosti
právě nevyniká. Přesto nejde o knihu zcela
jednoduchou, protože autor své myšlenky
často vyjadřuje metaforicky či v paradoxech a protikladech, které se nesnaží definitivně vyřešit.