Dolly Alderton, novinářka a bývalá autorka sloupku o randění v Sunday Times, viděla a vyzkoušela všechno, pokud jde o slasti a strasti na cestě k dospělosti. V knize se o ní dozvídáme to, jak se zamilovala, jak hledala práci, jak se s ní rozcházeli, i to, jak zjistila, že kamarádi tu pro Vás budou napořád. Ale hlavně to, že k životu potřebujete jen sami sebe. V této knize se dozvíme vše, co ví Dolly o lásce jako teenager, v jednadvaceti, v pětadvaceti, v osmadvaceti a ve třiceti letech. Celou knihu sledujeme její vývoj, jak dospívá z holky, přes slečnu, až po ženu. Sledujeme ji jejím pohledem, čteme její zážitky a zjišťujeme její hranice mezi dospíváním a dospělostí. Je to tu přesně jako v životě, od vtipných a až směšných momentů se dostáváme k více přemýšlení, k více pocitům a k zjištění, co vlastně chceme od života a od sebe samé. Nejprve čtete o jednom velkém mejdanu – večírky, lásky, alkohol, sex, drogy, kámošky, rande. V této části je autorka opravdu otevřená, používá vulgarity a ukazuje nám všechno tak, jak to bylo. Říkala jsem si, jestli bude taková celá knížka, že to tedy bude jízda, ale nebyla… Každý jednou dospějeme do věku, kdy se zastavíme a zamyslíme. Někdy nás život nešetří a i v případě Dolly to tak bylo. Potkala se s vážnou nemocí blízkého člověka, prošla si úzkostmi a psychickými problémy. V knize najdete tedy i smutné, dojemné a vážnější témata. Celá knížka je o lásce, o hledání sebe sama, o přátelství. Je to trefné, pravdivé, úsměvné i vtipné (také velice dobře čtivé). Nechybí zde ani typický anglický humor. Chvílemi si připadáte, jako při sledování seriálu Sex ve městě. Do knihy dala autorka vše, co v tu chvíli považovala za důležité, takže kromě jejích historek, zde najdete například i její oblíbené recepty, seznamy toho co má nebo nemá ráda, dopisy, pozvánky. Také jsem zde našla spoustu hlášek a citátů, které se mi moc líbili (např. „Bůh přebývá v oceánu!“) Příjemná oddechovka, u které se jak zasmějete, tak i zamyslíte. Kniha ze života a o životě.