Třetí díl trilogie se mi zdá nejslabší. Nádherná obálka, slibný začátek a čtivý konec. Středních 200 stran mne nezaujalo. Je to škoda, mám romány autorky velice ráda, ale zde se mi zdálo málo děje, málo změn.

Třetí část volné trilogie z Bretaně rozhodně nezklame - určitě ne ty, kdo četli předchozí dvě. Jen se "Maják" nejvíc ze všech týká současnosti, ale to vůbec nevadí. Naopak. Příjemná četba, která chytne a nepustí, a když s tím šetříte, tak i chvilku vydrží - což je u mě plus. Příběh není žádné drásavé psychodrama, ale naplňuje žánr "romantická pohádka pro dospělé"; přitom ne tak úplně blbě, jako některé. Mám ráda, když autor umí psát a popisovat (navíc nenudným způsobem krajinu, věci a lidi), často to bohatě stačí a to se autorce vždy skvěle daří. Naopak nemám ráda příliš mnoho dialogů (kniha nemá být přepis filmu) a i to v tomhle případě vyhovuje (i když někdy jsou malinko přitažené za vlasy, ale nějak se ten děj hýbat zkrátka musí...a ještě je to otázka překladu). Je tam toho tak akorát. Loni jsem přečetla předchozí dvě knihy a myslím, že "Maják" se mi zatím asi líbil nejvíc z nich. V Bretani jsem byla, takže když autorka popisuje mlhy, útesy, vřes, staré kamenné domy a maják, tak to mám přesně před očima. A láska - ta je v tomhle příběhu něco jako mlha nad Bretaní, a ačkoliv má podobu fešného bretaňského piráta, nic není do poslední chvíle jisté (a erotiku tu nehledejte); mnohem víc jde v příběhu o malou místní komunitu, která si musí pomáhat a úplně samozřejmě vezme mezi sebe zbloudilou německou studentku se ztrátou paměti, které se v deštivé Bretani tak zalíbí, že se jí ani nechce zpět do vlastního života....
Za co je bod minus - za překladatelovu větu: "Ještě toho drobet". Myslím, že lze nahradit třeba větou " Ještě toho trochu" nebo "to ještě scházelo" apod. Ale tolikrát "drobet"...to už na mě bylo moc a nemilosrdně jsem to v knize přeškrtla a napsala tam něco jiného. Drobet, mě tahal za uši... A ještě někdy taky "starucha". To opravdu ne. (Přeložil to Jiří Pondělíček).