Podobné tituly

Je čtvrtek večer, do Prahy se ženou přívalové deště a já se usadil v posteli s knihou určenou ne mě, ale dětem. “Ahoj, jmenuju se Vladana a to jméno mi dali moji pitomí rodiče.” Pobavení. Čtu dál. Z Vladany je čiperná holka, jejíž touha po dobrodružství ve mně probouzí vzpomínky na mé vlastní dětství, na hodiny v podřepu na koberci s kostkama lega, na stavění výtahu, kterym se vytáhnu na palandu. Potkáváme s Vladanou prasopsa, který nás nonšalantně ignoruje a raději ňuchňá odpadky. A já přemýšlím, jestli bych jako dítě provedené po kapitole neotřelých zakoutí představivosti autorky ve své posteli usnul, dožadoval se zuřivě pokračování, nebo sám začal spřádat Vladaně další pípnutí na mapce. Řešit to ale prozatím nemusím, můžu číst dál. Když pak zpětně listuji, abych si znovu pročetl některé autentické výměny, jedna z nich náhle nabyde nového významu. Ano, Vladana má samé jedničky.