Není to sice pokračování Purpurových řek, ale i tak se jedná o celkem zdařilý thriller, zajímavá zápletka, napínavý děj, poslední třetina se četla jedním dechem.

Ve volném pokračování thrilleru Purpurové řeky se komisař Niemans, zjizvený po těle i na duši, po dlouhých letech vrací do terénu. A rovnou do oblasti Alsaska, do krajiny, kde trávil víceméně nedobrovolně část dětství, do míst, která historicky často měnila své hranice a kde byl svými prarodiči, zejména babičkou, vychováván v přesvědčení, že všichni Němci byli a jsou vlastně zločinci. Nyní má jako specialista pomoci vyřešit vraždu na parforsním honu, jenž se sice konal na francouzském území, protože v Německu je zakázán, ale obětí je Němec. Navíc z velmi staré a zámožné průmyslnické rodiny patřící k těm nejbohatším v zemi a jeden ze dvou dědiců impéria s miliardovým majetkem. Rodiny, v níž se po generace pěstuje láska ke zbraním, lov zvěře a nezkrotnost.
Niemans se v sobě se střídavým úspěchem snaží překonat staré běsy a vzpomínky na dávná vyšetřování a ani jeho nová spolupracovnice Ivanka Bogdanovičová to nemá jednoduché sama se sebou a svými vzpomínkami na hrůzy zažité při válce v Chorvatsku, ale i ve svém nynějším neuspořádaném životě. Vyšetřování je pro oba jakýmsi druhem terapie a velmi dobře se doplňují, a protože jsou dobrými policisty, zvládají i takové překážky jako spolupráci s poněkud komisní německou policií. To se daří lépe Ivance, která navíc umí i německy a dokáže do vyšetřování zapojit ženský šarm.
V tomto volném pokračování Purpurových řek lze vystopovat náznaky podobné vyprávěcí linie jako v první knize, i když zápletka je samozřejmě naprosto jiná. Jak se projeví genetická determinace jedince? A jak se dá chování ovlivnit jak dobrým, tak špatným směrem? Co způsobí, že se z člověka navenek normálního stane zločinec?