Podobné tituly

(...) Jiří Opelík, autor celkové koncepce Spisů, svůj výbor sestavil z Čapkových článků otiskovaných především Lidovými novinami a některými dalšími periodiky v letech 1912–1939. Zvolil pro něj výhodné chronologické řazení, které zdařile odráží proměny tematických i výrazových dominant Čapkova psaní. Odkryl tak i významný „deníkový potenciál“ těchto textů. Časově posloupným seřazením všech novinových článků J. Čapka by mohl vzniknout jakýsi „veřejný deník“, částečně osvětlující dráhy autorova myšlení, prokreslující bohatství jeho zájmů a ucelený světový názor a v neposlední řadě objasňující, jak to s oběma „póly“ jeho publicistiky je. Editor při svém vybírání postupoval precizně a volbu zařazených textů v ediční poznámce srozumitelně vysvětlil a obhájil. Množství Čapkových textů například diferencoval podle významnosti, kterou jim autor přiznal – např. zařazením do jediného „nevýtvarného“ knižního výboru Ledacos (1928) nebo volbou podpisu (od plného jména přes množství šifer).

(...) Vyšel první svazek Spisů Josefa Čapka. Kniha s názvem Publicistika 1 nabízí autorovy kratší texty, především z Lidových novin. Není to tak dávno, co nakladatelství Dauphin znovu vydalo knihy Josefa Čapka (1887-1945). Před třemi lety pak byl v rámci edice Česká knižnice publikován svazek s tituly Lelio, Pro delfína, Stín kapradiny a Kulhavý poutník. A nyní vyšel díky nakladatelství Triáda první svazek Spisů Josefa Čapka rozvržených do sedmi knih a přinášející na téměř 650 stranách autorovu publicistiku. HODNOCENÍ LN *****

(...) Úvodní, právě vydaná kniha má prostý název Publicistika 1, ale o to pozoruhodnější obsah. Většina Čapkových sloupků, entrefiletů, fejetonů či črt se zde totiž objevuje knižně poprvé, vysvobozena ze stránek dobového tisku. Vycházely převážně v Lidových novinách, kam roku 1921 z Národních listů přestoupili oba Čapci – vydrželi až do tragických událostí sklonku třicátých let. (...) Kniha Čapkovy publicistiky se zaměřila na jeho nevýtvarné texty, protože těm výtvarným budou patřit další dva svazky. Jde o takřka vyčerpávající soubor, který vychází z bibliografie Ireny Kraitlové a stranou ponechává jen drobné denní zprávičky a články, které se podle Opelíka "vyčerpávaly aktualitou a nepřesahovaly ji žádnou ze svých kvalit". Čítá více než tři sta textů, které odrážejí nejen autorův vývoj, názory a podněty, ale také proměny doby. První články psal v pětadvaceti letech, ty poslední po padesátce. Nelze si nevšimnout, jak pozorně Josef Čapek sledoval situaci v Německu a jak mu naháněla hrůzu.