Poslouchala jsem jako audioknihu. Přestože bylo dobře načteno, byla jsem dost zklamaná a zejména zpočátku jsem se docela nudila. Nakonec si mne detektiv i jeho asistentka celkem získali, ale příběh na mne nepůsobil moc uvěřitelně, v některých chvílích jsem váhala, jestli bylo cílem autorky hrdiny zesměšnit nebo to tak působilo neúmyslně. Celkově se mi příběh zdál příliš zdlouhavý. Harryho Pottera jsem nečetla, jen viděla cca 2 filmy, takže srovnání s knihami nemám, ani s dalšími díly detektivek, ale čekala jsem vzhledem k popularitě autorky mnohem více. Nejsem tedy přesvědčená, jestli sáhnu i po dalších knihách od ní.

Od J.K.R. jsem před mnoha lety zhltla jen Harryho Pottera, Volání kukačky ani Prázdné místo jsem nečetla. Hedvábník pro mě byl proto prvním kontaktem s její tvorbou pro dospělé. Příjemně překvapená jsem byla především tím, jak čtivě je kniha napsaná, stránky letí jedna za druhou. Hlavní hrdina, soukromý detektiv Strike, je svérázný sympaťák, který moc neřeší, co si o něm myslí ostatní. Prostředí spisovatelů a nakladatelství, do něhož je román částečně zasazen, mi ale moc nesedělo. Zápletka mi nepřipadala nějaká zvlášť zajímavá, spíše taková prvoplánově atraktivní (vražda, jejíž způsob provedení si nezadá se severskými krváky, lehce vyšinuté postavy, prostředí VIP). Rozuzlení bylo naštěstí logické, jen úplný závěr (usvědčení pachatele) se mi zdál dost přitažený za vlasy. Na dovolenou prima kniha, ale zázraky raději nečekejte.

Pořád dobrá detektivka, ale první díl mi přišel zajímavější.

Miluji anglické detektivky - jedna vraždička (i když v Hedvábníkovi nečekaně brutální), sympatický detektiv a hromada podezřelých, se kterými si detektiv jen tak (nenápadně) vypráví. A najednou mu všechno doklapne (na rozdíl ode mě...). Konec výborný a nakonec mě Hedvábník bavil víc než Volání kukačky.