Představte si genetické spojení charakteru mámy Škopkové (Slunce seno...) a k tomu přidejte geny macechy Nasti z Mrazíka a vyjde vám babička malého Saši. Ta ho tak miluje, že by ho nejraději....
Celý příběh se nese v duchu neustálého slovního ponižování malého nemocného chlapce, která má neuvěřitelný dar být "splachovací" a s trpělivým klidem snáší starostlivou péči své babičky, která ho miluje, ale na druhou stranu mu svou lásku nedokáže vyjádřit. Knihu není možné přestav číst, protože za každým příběhem se Vám vynoří nový, který je obvykle lepší než ten předešlý. Nejdříve to byla legrace, pak jsem si řekl, že to není možné, ale nakonec mi došlo, že je to velmi reálný příběh z ruských sedmdesátek a tak trochu i sonda do ruské duše. Tato kniha rozhodně stojí za přečtení...

Někde jsem četla, že to má být velmi humorná kniha. Zvláštní, já chtěla celou dobu při čtení, brečet, ale nedokázala jsem přestat číst. Pro mě to je zvláštní ruský příběh o malém, nemocném chlapci a jeho babičce. Neskutečně mě její chování vůči němu strašně vadilo. Na jednu stranu ho milovala, ochraňovala a na druhou ponižovala, ničila sebeúctu a sebedůvěru.