Mnohovrstevnatý, strhující příběh, na jaký jsem od CH.N. Adichieové už vlastně zvyklá. Někdo si v románu najde příběh o milujícím, leč despotickém otci, který by se mohl odehrávat kdekoliv na světě. Nebo příběh o důsledcích náboženském extremismu, o právu vzepřít se rodičovské autoritě, o důležitosti rodinných vazeb, o hodnotách nigerijské střední třídy nebo prostě o poměrech v tak exotické zemi, jakou Nigerie je. Adichieová je skvělá vypravěčka, která dokáže prostředí vykreslit tak dokonale, že skoro toužím nechat se spalovat neúprosným africkým sluncem, dusit se zápachem tlejících kešu jablíček, ochutnat rýři jollof i se nechat zasypat červeným prachem, který bez přestání víří žhavý vítr harmatán.