Autorčiny vzpomínky na dětství, které ji skončilo ve 14 letech a byla odvedena do Terezína. Vyrůstala v bohaté rodině židovského obchodníka a rakouské zpěvačky. Ač byla rodina položidovská, i tak musela čelit mnoha omezením, která zavedli nacisté. Paní Herrmannová nakonec vystudovala hudební a operní režii a od roku 1991 šéfovala opeře Národního divadla. Tato knížka, ač popisuje hrůzy, které se u nás děly během druhé světové války, je velice milá. Celou dobu mi to přišlo, jako když mi babička vypráví své zážitky z dětství. V knize jsem čekala, že bude popsán celý život autorky, ale je tu vyprávěna doba pouze do jejich 16 let. Poslední kapitolu o jejím dalším životě napsal Jan Dehner. V této kapitole se však píše pouze o pracovních úspěších paní Herrmannové. V knize je historie pěkně vysvětlena a i doba, kterou autorka strávila v Terezíně, je napsána decentně, takže tuto knihu bych doporučila i větším dětem, aby se dozvěděly více o tom, co se tenkrát dělo. Určitě zajímavá kniha.