Kniha splnila mé očekávání. Dozvěděl jsem se mnoho nejen o Milanu Kunderovi, ale opravdu i o jeho době o mnoha dalších postavách literárních dějin. Někdy mi z toho bylo trochu úzko.
Nemyslím, že bych tím nějak ztratil chuť do čtení děl Milana Kundery. Má své slabé stránky a některé z nich se podobají těm mým.

Vynikající kniha. Zajímavé jsou vazby M. Kundery na známé osobnosti. Kniha je také o době, ve které K. žil a jak to napovídá podtitul. Mnoho mýtů a mystifikací bylo uvedeno do náležitých souvislostí (... dobře boxoval...). Také bych ocenil, jakou práci si dal autor knihy se získáním a využitím rozsáhlých pramenů. Přál bych si, aby vycházelo více takto fundovaných knih i na jiná témata.

Škoda že v eknize nejsou fotografie jako v tištěné verzi.
V této knize jsem byl zklamán z osobnosti o které tato kniha má být, jelikož mi nepřijde nijak zvlášť významná. Ale přece jen má zajímavou hodnotu v podobě toho, jak průměrný spisovatel mohl socialistickém režimu přežívat, co si od něj mohl do jisté míry slibovat, jak byl později zklamán, jak si nechtěl přiznat pravdu a jak nakonec musel učinit rozhodnutí které mu změnilo život.
Spíše bych se na knihu nedíval jako na knihu o Kunderovi, ale spíše jako na knihu o umělcích a jejich životech.
Za mě pět hvězdiček.

Přes nejrůznější přehnané reakce je to pro mne konečně kniha, díky níž se mohu dozvědět něco víc o životě spisovatele o jehož literární kvalitách myslím nikdo nepochybuje. Doporučuji ji k přečtení všem, kteří se řídí vlastním úsudkem.

Hysterii kolem toho moc nerozumím. Občas mi vadil autorův slovník, trochu moc novinářské. Obsáhlé pasáže shrnující obsahy Kunderových del, docela pěkně podaný kontext, 50,60,70 léta v umění, literatuře. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby Kundera jako člověk byl skutečně takový jak ho autor vidí, nadutý sukničkář, narcis, nejistý, slaboch a kariérista, manipulátor, lhář, který pije, bere prášky, a pro kterého jsou ženy jen potenciální oběti, objekty. Nebyl to nikdy hrdina jako vetsina Čechů v 50 nebo 70tych letech, no a? Napsal tolik skvělých věcí, které obstojí samy o sobe. Nemám dojem, že by mu Novák něco vyčítal, prostě byl to komunistický básník, ano, pak lavíroval s komunisty dal, nikdy nebyl disident a nepsal do samizdatu, na tom není nic překvapivého. Vyváří si mediální image, upravuje svoji minulost, asi ano, ale kdo to nedělá? Každý se snaží retrospektivně legitimovat svoje činy nebo racionalizovat svoji biografickou situaci. A mediálně známé osoby to musejí dělat veřejne.

Kniha rozsáhlá, zdánlivá obsáhlá, útočná a hnusná, i když jsou v ní momenty, které si zasluhují ocenění. Jsem nerad kritikem, raději chválím, ale mám v sobě pachuť, že kniha pana Nováka mě zneuctila. Každá kniha, která je biografická, je otiskem duše autora a tento otisk je v tomto případě problematický. Pan Novák se rozhodl psát řekněme biografie a získal pocit, že jeho tvorba o Formanovi a Zátopkovi jej opravňuje žít v představě, že tato díla se stala rozjezdovou dráhou pro vystřelení V2 proti Milanu Kunderovi. Sesbíral velké množství materiálu, neutřídil jej nijak vědeckým způsobem a vytvořil dílo. Nabyl jsem jistoty, že toto dílo mu přerostlo přes hlavu (operovat Kunderou je stylisticky a filosoficky obtížný proces na který musí být vybavenost a ta tady schází), autor se vlastně zhroutil jako vyhaslá hvězda do černé díry a ta těžká masa jeho vnitřních problémů na veřejnosti vybuchla. Ať mně promine, nechci jej ošklivě klasifikovat, napsání mu dalo určitě velkou práci a možná, že po napsání té knihy si už nezopakoval všechno, co chtěl říci, jen jedno: odpor a pohrdání. A to je autorsky nedobré: je to vlastně slohová práce, která se odchýlila od zadání, dává se za ni ve škole čtyřka z milosti. Protože nejsem literární kritik, řeknu jen jediné: Prof. Petr A. Bílek z filosofické fakulty UK ve svém obšírném vyjádření řekl jednoznačnou pravdu.
Vytýkám velkým knižním domům, že tuto knihu tak prosazují, i když to chápu: spojení Kundery a zisku je lákavé. Oportunismus má v lidském genomu opravdu pevné místo.

Proč uvádí Kosmas v medailonku autora "přední český spisovatel"? Tím se stal svým ubohým parazitováním na práci jiných a vytvářením ideologicky předpojatých pavzorů à la bří Mašínové? Litera za Zatím dobrý byla něco na způsob Nobelovy ceny za mír pro Anvara Sadata, Menachem Begina nebo Lecha Walesy. Taky výkvět. Ale aspoň má ta pražská kultůrní elita o čem "vášnivě" diskutovat, když už se na víc (např. na ignorování takových šmejdů) nezmůže.

Kunderu jistě lze kritizovat, ale takový zavilý "hnojomet", jak knihu nazval Pavel Kosatík, si nezasloužil. Kniha je pamfletem, jde o manipulativní text selektivně vybraných argumentů a důkazů, které mají potvrdit Novákův zaujatý a předem daný pohled, že Kundera je padouch.

Pěkně to napsal Petr Fischer: "...celá Novákova kniha jako 'žaloba autora života' je důkazem, že Kundera měl pravdu, že ironický pohyb osobních i kolektivních dějin přelstí všechny strategie zapomínání, z čehož se nevymyká ani smrt. Novák je ale příliš zaujat svou ideologií a správným morálním postojem, než aby si toho všiml. Což je dáno i tím, že prakticky nikdy nenechá na Kunderovo dílo nahlédnout jiné kritické oči. Přitom existuje nemálo literárních vědců, kteří by Novákovi otevřeli ještě jiný způsob čtení. Jenže – nezapomínejme – Novák píše 'svobodnou' biografii, a (nejen) pokud jde o Kunderu a literaturu, chce být jediným arbitrem elegance, jediným spravedlivým čtenářem. Majitelem klíčů k dílu, životu i dějinám.
Ironický pohyb dějin se tak nakonec obrací i proti Novákovi. Tolik toho trpělivě nashromáždil, aby objevil pravého Milana Kunderu, až nejvíc odkryl sám sebe."

Přesto, některé pasáže jsou zajímavé, neboť Novák prošel skutečně mnoho zdrojů. Objevná je kniha v případě nalezení několika divadelních a rozhlasových her, které byly napsány pod pseudonymy a doteď nebylo všeobecně známo, že jejich skutečným autorem je Kundera.