Yveta to ví

Šárka s Vašíkem milují „popletené pohádky“. Ty jim vyprávěla teta Běta. Ale motat pohádky umí i jejich tatínek, a věřím, že i leckteří jiní tatínkové. Ale teď přijede sestřenice Yveta, která umí také moc pěkně vyprávět, hlavně před spaním. Na to už se děti moc těší! Jenže děti chtějí vyprávět tak, jak to mají nejraději, tedy pěkné motanice. Yveta se této výzvy hned chopí, ale místo pohádek sype z rukávu zamotané národní pověsti. Na to už je potřeba něco umět, aby pozorný posluchač vůbec dokázal ten šmodrchanec rozmotat.

Když se vám splete Praotec Čech a Blaničtí rytíři, Libuše s Bivojem, Bruncvík s Horymírem a Ječmínek a Kouzelník Žito, to není jen tak. I když děti některé z pověstí znají, je třeba být pozorný, aby posluchač neztratil při vyprávění nit. Najdete tu i spoustu humorných dotazů dětí, které dospělé zaručeně rozesmějí (…zprvu si žili v poklidu, jenže pak na jejich osady zaútočily jiné kmeny. „Kmeny? Myslíš stromy? Jako že na ně spadly?“ zaujalo to Vašíka.)

Ve čtyřech vyprávěních se sejde osm národních pověstí. Na konci knihy pak čeká na dětské posluchače 7 otázek. Kdo pozorně poslouchal, jistě bude mít odpověď hned. Jsou tu i rýmovačky a nápěvky na známé lidové písničky, takže kdo chce, může si klidně i zazpívat.

Knížka je určená jako Druhé čtení dětem od 7 let. Doplňují ji půvabné ilustrace Evy Sýkorové-Pekárkové.

Za mě jsou knížky s touto tematikou velice populární. Naše děti se řehtaly na celé kolo. Nejvíc samozřejmě tomu, jak příběhy (ať už pohádky, nebo pověsti) motají dospělí. V edici První čtení jsou to od Ivony Březinové Teta to plete, Teta to zase plete a v edici Druhé čtení Táta to motá. Dávám palec nahoru, už za tu legraci – té totiž není nikdy dost!

Ivona Březinová je oblíbená spisovatelka knih pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Za součást své profese považuje i povídání si se čtenáři na besedách a veřejných čteních. Často a ráda jezdí do knihoven a škol po celé České republice a na Slovensko, kde jsou její knihy překládány nejčastěji. Je pasována na rytířku Řádu krásného slova (2004). Nominována na cenu Magnesia Litera (2002, Začarovaná třída a 2017, Řvi potichu, brácho). Zlatou stuhu, jejímž vyhlašovatelem je Česká sekce IBBY – Společnost přátel knihy pro mládež, a spolupořadateli Klub ilustrátorů dětské knihy, Obec překladatelů, Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského a Památník národního písemnictví získala autorka v letech 1999 (O kočce Kačce), 2002 (Začarovaná třída, Jmenuji se Ester, Jmenuji se Alice), 2010 (Okno do komína – kniha dostala cenu za nakladatelský počin) a 2017 (Řvi potichu, brácho).