Nečíst? Naopak! Číst, číst první knihu Miroslava Krobota,
který se patrně rozhodl dobýt i české nebe literární - samozřejmě s drobnou nadsázkou. I když na jednu stranu nemusí jít zase o takové překvapení. Krobot již dlouhou dobu dokazuje, že je skvělým pozorovatelem lidských duší nejen v reálu, ale i na divadle nebo ve filmu. A je mu dána schopnost vtělit svoje vzpomínky, myšlenky, zkušenosti a pozorování do rozmanitých literární forem - povídek, úvah, vzpomínek, fiktivních dopisů. Vzpomínek, ve kterých vystupují
nejen rodiče, ale i osoby, jejichž životní příběh jej nějakým způsobem zásadně ovlivnil - jako třeba Eskymo Welzl, Milneův Medvídek Pú nebo třeba Rolling Stones. Každý z nás nosí v sobě podobné vzpomínky, ale málokdo je umí nejen v sobě, ale i navenek tak zpracovat, aby měly duši i něco navíc, co dělá literaturu literaturou. Miroslavu Krobotovi se to povedlo mírou vrchovatou. A povídka Nahoře by se mohla směle přiřadit po bok povídek Ernesta Hemingwaye...