Dokonalá manželka je zprvu jako ukázka Stepfordských paniček. Směs reality dnešního světa a pokročilé technologie umělé inteligence je více než poutavé. Čím hlouběji se ale dostáváte do příběhu, tím méně toho víte, tím více nechápete. Celá kniha je rozdělena do dvou časových os, z nichž jedna popisuje událost jak se stala od úplného začátku a druhá vypráví děj v reálném čase. Kontinuálně se tak dostáváte pod kůži navenek dokonalého manželství.
Autor se nepouští do žádných technických detailů, což je skvělé, celá kniha je tak jen o mezilidských vztazích, do kterých jsem se vpila jako inkoust do pijáku.
JPD je mistr ve vytváření podivuhodných spletitostí, zastírá nejasnosti a celou pravdu nakonec ukáže až na úplný závěr. Rozhodně stojí za to udělat si čas a začíst se do příběhu milujícího manžela a jeho dokonalé ženy... Nebo to tak úplně není ... ?

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Nápad super, krásně napsané, a to i přesto, že mě moderní technologie a roboti v knihách opravdu nebaví. Nicméně je fakt, že na tom závěru bych si uměla představit trochu větší propracovanost - ve finále člověk tak nějak pořádně neví, co tou knížkou chtěl vlastně autor říct (Že nás pohtily technologie a nevidíme opravdový život? Že bychom ten opravdový reálný život občas měli žít a odložit telefony, zapomenout hesla k wifi?).