Podobné tituly

Pokud by se někdo zajímal hlouběji o anarchismus, bezesporu bych mu doporučil knihu Václava Tomka a Ondřeje Slačálka Anarchismus. Svoboda proti moci, která vyšla v roce 2006 a je obsáhlým přehledem vývoje anarchistických myšlenek jak v historickém sledu, tak v jejich rozmanitosti. Po letošním Anarchistickém knižním festivalu bych k tomu přidal ještě knihu Petera Gelderloose Anarchie funguje, která ilustruje to, jak zmíněné ideje mohou ať už vědomě či zcela mimovolně vypadat v praxi.

Od Nakladatelství Anarchistické federace to byla skvělá volba, jelikož její produkce se v posledních letech orientovala sice na skvělé a doporučeníhodné tituly, avšak se zaměřením zejména na historii. Anarchie funguje je mnohovrstevná práce, aniž by nutně tíhla k tomu stát se mnohastránkovou bichlí vhodnou pro lisování listí do herbáře, jakkoli by to zvolené téma umožňovalo. Její kouzlo tkví v tom, že nepopisuje případy fungující anarchie jednotlivě, ale promítá je postupně do témat, která s anarchistickou praxí (a s problémem společenského uspořádání a řešením rozličných sociálních situací) úzce souvisejí. Autor ale není ideologicky úzkoprsý, což umožňuje takový rozsah uvedených příkladů. Jsou z různých dob a různých míst, „celkem jich je asi devadesát. Třicet z nich je výslovně anarchistických; zbytek představují různé bezstátní, autonomní nebo vědomě antiautoritářské společnosti.“ Navíc se snaží vyhýbat idealizaci uváděných příkladů, jelikož poučné jsou často i jejich slabiny, mezi něž patří zejména izolace, falešná spojenectví, vnější represe, spolupráce se stávajícím systémem či dočasnost. Gelderloos často odkazuje na antropologické poznatky a snaží se vyvarovat zaběhnutého eurocentrismu, který se mnohdy nevyhýbá ani anarchistickému hnutí. „I sama ústřední otázka této knihy, totiž jestli může anarchie fungovat, je z podstaty eurocentrická.“ Sympatické také je, že autor není jen od stolu píšící akademik. Kniha je tak pro běžného čtenáře srozumitelná a navíc je opřená o mnoho vlastních pozorování a zkušeností z různých míst celého světa.

Aby bylo jasné, o co v knize jde, načrtává Gelderloos stručnou definici anarchie coby „společenské situace bez vlády a donucovacích hierarchií, již udržují při životě samostatně organizované horizontální vztahy“. A ač anarchie může znamenat pro různé lidi různé věci, je několik základních principů, na nichž panuje shoda: autonomie a horizontalita, vzájemná pomoc, dobrovolné sdružování, přímá akce, revoluce a osvobození sebe sama.

Na konkrétních příkladech jsou postupně vyvraceny předsudky o tom, že lidé jsou od přírody sobečtí, agresivní a soupeřiví, že vždy žili v patriarchátu a nadvláda a autority jsou přirozené. Exkurze do různých dob a míst odpovídá na otázky, jak se budou přijímat a prosazovat rozhodnutí, kdo bude urovnávat spory, co bude motivovat lidi k práci, kdo se postará o staré a nemocné, jak to bude se školstvím, výměnou a správou rozsáhlé infrastruktury, jak budou fungovat města, jak se bude čelit přírodním katastrofám, co se změnou klimatu, jak se obejít bez policie, jak porazit stát a co dál, či jak se ubránit před autoritářským sousedem.

Knize ale nejde jen o to informovat a předat poznání, „že anarchie je mnohem běžnější věc, než bychom se nadáli“, chce především inspirovat. Pokud vás tedy vyburcuje k nějaké vlastní aktivitě, dbejte také na varování v ní uvedená: „Důležité je nedopustit, aby bylo vaše úsilí svedeno do některého z kanálů, jež systém vytváří, aby ovládl a neutralizoval odpor. (…) Máme-li se osvobodit, musíme získat kontrolu nad všemi aspekty svých životů: kulturou, zábavou, vztahy, bydlením, vzděláním i zdravotní péčí, nad tím, jak chráníme své komunity a opatřujeme si jídlo – zkrátka nad vším. (…) Ty příběhy dokazují, že anarchie může fungovat. Musíme ji však sami vybudovat. Odvahu a sebedůvěru, které k tomu potřebujeme, ale v téhle knize nenajdete. Už jsou v nás. Musíme je v sobě jen probudit.“