Drsná dystopie z prostředí podzemního bunkru, jehož obyvatelé už dávno zapomněli, proč jsou vlastně pod zemí. Plusem je nesmlouvavost, s jakou autor zabijí postavy které si naložily víc, než unesou nebo se jen připletly k něčemu, co neměli vědět. Mínusem je uspěchaný konec.

Velim solidní námět. Někdy je děj až nesnesitelně přímočarý a snadno předvídavý. Autor umí podat zejména "strašidelnější" pasáže, ale chybí tomu ono zaječení ze zděšení. Samotné vyvrcholení nese známku faktu, že původně povídka byla na přání čtenářské veřejnosti překopána na román. Zejména naložení s největším záporákem příběhu je hodně očesané. V některých recenzích jsem vyčetl nadšení, že příběh nemá co dočinění s hrdiny adolescentního období života. No bohužel se pro zvýšení prodeje neopomenulo na krásnou kočku v nejlepších letech, která zanechá svých povinností v ušmudlaném zaměstnání a jde zachránit společnost :-) Celkově hodnotím knihu spíš pozitivně. Těším se však na něco z obdobného žánru, co bude mít výrazně složitější sdělení.

Už je to zatraceně dlouho, co jsem četla nějakou dystopii, anti-utopii, knížku z žánru, který mě naučil milovat George Orwell se svým 1984. Myslím, že poslední knížka postapokalyptického žánru bylo My od Zamjatina.

Do těch dnešních dystopií se moc ráda nevrhám. Ne že by snad Hunger Games nestálo za to, ale většina knih není taková a jen marně zapadá do šedi toho nespočtu knih, které v tomto žánru vychází. Všechny jsou totiž na jedno brdo - kluk, holka, záchrana světa, láska, happyend. A co z toho? Jedna dvě knížky dobré, ale pak?

Proto jsem tak vděčná za Silo. I když abych byla upřímná, zprvu jsem z něho měla taky obavy - co když taky zapadne mezi tu puberťáckou šeď a zklame mě.

Naštěstí recenze hlásaly něco jiného a já se tedy směle vrhla na četbu.

A hned na prvních stránkách jsem zůstala zírat. Tohle se ani v nejmenším nemůže rovnat svým kolegyňkám ze žánru dystopie. Tohle je to tiž víc než co jiného především obraz lidstva. Nejde tu o hrdiny a jejich manýry a gesta, nejde tu o ohromnou a velkolepou bitvu o život, především tu jde o lidi. Lidi ve své základní a nejprostší podobě - o krvelačné bestie, kterým jde jen a pouze o vlastní přežití.

Skvělé, skvěle vykreslené, propracované a promyšlené. Každý detail má svůj význam a místo - stejně tak jako každý člověk žijící v Silu.

Silo mě opravdu víc než mile překvapilo a ještě teď mám z něho tak trochu husí kůži. Asi proto, že je to tak realistické. Na idealismus totiž můžete s klidem zapomenout - když jde lidem o život, stávají se z nich zvířata a to autor zjevně ví.

Autor je zřejmě velice schopný spisovatel a já doufám, že mi to potvrdí i v nějaké další své knize.