Autorka z příběhů několika postav napříč dobou sedmi staletí skládá mírně útržkovitou kroniku severopolského Kašubska, potažmo okolí Kartuziánského kláštera. Oživuje narativ boje víry s poznáním, pracuje s iluzivními prvky typickými pro magický realismus i se surovým zobrazením malosti lidského i zvířecího těla nejenom ve scénách středověkého mučení, ale i běžných tělesných projevů. Kniha je čtivá, často až strhující, místy však zároveň i mírně nekonzistentní.

Magické a tajemné. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla (poté, co mi ji manžel doporučil), byla to příjemná změna. Na samém začátku jsem se nemohla začíst, protože polštinu trochu ovládám a v českém překladu jsem „viděla“ originální polské věty, ale díky poutavému ději jsem se do knihy za chvíli ponořila a pak už to nešlo zastavit. Něco málo přes tři sta stran v sobě zahrnuje děj několika staletí. Především osudům lidí, kteří jsou dříve či později nějak spojeni s místním klášterem, věnuje autorka více prostoru. A ať už se krajinou prožene mor, požár či vojsko, zdánlivě okrajově, avšak s magickou silou vše pozorují vzácné modré kočky.

Příběh o modrých kočkách, které se drží v blízkosti těch, kteří to potřebují. Avšak hlavně příběh o lidech z oblasti Kašubska, o kterém si myslím, že toho lidé moc nevědí. Příběh napříč stoletími a napříč různými postavami – mnichů, jeptišek, bab bylinkářek, silných žen i chudáků.

Tak tato kniha byla opravdu zvláštní, ale já jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla. Ocitáme se nejdříve v roce 1370 a přes různé zajímavé postavy se dostáváme až do současnosti. Autorka nám tak ukazuje historii území Kašubska, o kterém jsem neměla, až do této chvíle, ani ponětí.

Úžasné příběhy, které na sebe navazují a představí nám život, který zde rozhodně nebyl jednoduchý. Poznáme zajímavé babky kořenářky i mnichy. Přečteme si o tom, jak někteří začali zpochybňovat Boha, za to si mysleli, že nad námi by mohl být vesmír. Příběhy byly prolnuty i skutečnými postavami a událostmi.

Co mě obzvláště potěšilo, tak jazyk, který autorka použila. Ten je prostě nádherný, užívala jsem si každé slovo, dokázala jsem se začíst tak, že jsem vůbec nevnímala okolí. Tajemné magično i drsná realita jsou zde úžasně podány.

Půl hvězdičky ubírám proto, že tam na mě chvílemi bylo až moc „církevních věcí“. U některých jsem byla trošku mimo, ale to je můj osobní problém, kniha jako celek je úžasná.

Modré kočky byly skvělým průvodcem, ale klidně by jich tam mohlo být i víc.

Pokud si kniha najde toho správného čtenáře, tak bude nadšen. Myslím, že by si knihu mohli užít ti, kterým se líbila např. kniha Děti Volhy.

4,5*/5*