Letos v červnu jsem se nechala zlákat knihkupeckou výzvou a pořídila si tuto fantasy knihu. S autorkou jsem neměla žádnou zkušenost, tak jsem měla trochu obavy, ale naprosto zbytečně! Kniha naprosto splnila má očekávání - oddechové čtivo, pohádkový příběh, excelentně popsané prostředí i postavy. A dokonce jsem si oblíbila jednoho z padouchů :).
Bez mučení přiznám, že si knihu musím přečíst ještě v budoucnu, ale v zimě!
Jestli tedy váháte, zda V zajetí zimy pořídit, za mě rozhodně ano!

Miluju pohádky! Naproti tomu, když jde o četbu fantasy, jsem vybíraný. A taky někdy dost kritický. V případě téhle knížky bylo jasné, že si ji musím přečíst. Fantasy inspirovaná kolorirem východní Evropy byla velké lákadlo. A když @kosmas.cz
Zimu dal do své výzvy #ctemesknihkupci , nebylo proč četbu odkládat.
Hlavní postava je židovská dívka z chudé rodiny. Už ten samotný fakt se mi zalíbil. Nepotřebuji pořád sledovat nějaké vladaře, nebo jinak vysoce postavené lidi. A o to raději jsem byl, že ani druhá jednajici postava není ze šlechtického stavu. Ale komu by to chybělo, nemusí se bát. Stejně jako dívky se čtenář dostane až k carskému dvoru! A ještě k jinému. Tam vám ale budou pěkně drkotat zuby.
Velkým kladem pro mě také byla nejistota ohledně dalšího vývoje příběhu. Čtěte, čtěte, ale pořád nevíte, kam děj autorka zavede. A nevíte to ani ve chvíli, kdy už jde do finále.
ALE během četby se něco stalo, asi nějaké zlomyslné kouzlo, a nadšení ve mě zmrzlo. Zůstala "jen" spokojenost. Patrně ale rozumíte mé lítosti, když píšu, že celá expozice románu mi přišla lepší, než jeho zbytek. Nějaký Staryk asi luskl prstem a zatvrdil mi srdce.

Hned zkraje začnu tím, že převládá upřímné překvapení, že jsem neměla co dočinění s žádným přeslazeným young adult kouskem cáklým sem tam nějakým nadpřirozenem. Nejvyšší hodnocení si opravdu zaslouží.
Je to (převážnou část knihy) psané z pohledu tří postav - každá přežívá v jiné společenské vrstvě - rolnická děvečka/lichvářka/a dcera šlechtice. Sice pocházejí z rozdílných poměrů ale spojuje je hrdost a vůle, se kterými čelí svému osudu a všem překážkám, co pro ně Noviková připravila ( a že jich nebylo málo).
Hlavně jdou poznat spisovatelčiny středoevropské kořeny a ze stránek přímo dýchá/tepe/křičí (dosaď cokoliv) kouzlo slovanského folklóru a pohádek. Taky se moc s postavama nemaže, romanťárnu člověk hledá mezi řádky (nebo pod vrstvami ledu) a to jen jemné náznaky.
Vnitřní pochody a dilemata, kterým holčiny čelí popsala bravurně a smekám i před promyšleností děje a logickým jednáním postav.
Těším se neskutečně až si od ní přečtu něco dalšího.