Podle titulu, který odkazuje na baletní představení uvedené v roce 1913, je i kniha rozdělena do tří částí (aktů). Vše začíná premiérou moderního ruského Svěcení jara. Předválečná Paříž ohromená, ale taky uražená ruským představením, které předběhlo dobu, slouží jako kulisa první kapitoly a vhodnými komparacemi autor velmi čtivě popisuje dobové nálady a to, jak se umění a život vzájemně prostupovaly. V další kapitole se pak podíváme do Berlína, kde už nastávají první dny většinově vítané mobilizace, které nakonec změnily celé 20. století. Ukazuje též velké rozdíly mezi světem „anglofrancouzským“ a „pruským“, Velký pokrok technický, ale i ekonomický, který se Německu podařil před první světovou válkou dosáhnout. Jak ale vidíme, mělo i dost, zatím ale nezjevných trhlin, například v osobě samotného císaře Viléma.

Následující kapitolou už se dostáváme přímo do bláta zákopů. Poznáváme tak Anglii, dalšího hráče v tomto představení a její důvody pro válku, stejně jako nepopsatelnou zoufalost celé zákopové války, kdy některé pasáže jsou skutečně skličující. Byl to konflikt, který neměl obdoby ani před tím, ani potom, byl to naprostý zlom v mnoha ohledech. Válka tak děsivá, že v ní zemřela celá kultura minulého 19. století se vším co k tomu patří. Došlo tím k ohromnému posunu v morálce, ke vzniku nové kultury, která hledala úplně jiné cesty. Také se obnažily mnohé, doposud skrývané temnější stránky člověka. Pro mnoho lidí, často přímých aktérů, byla ale válka jako představení, masová smrt byla život, uhrančivá a podmanivá.

V druhé části knihy se dostáváme do Evropy poválečné, kdy došlo k naprosto zásadní přeměně a dovršení mnoha již známých „komplexů“. Prostřednictvím vhodně zvolené postavy charakterního Lindbergha se ale podíváme na Evropu jinak, opět zajímavou optikou, kde není nouze o paralely k umění, stejně jako ale nechybí velmi poctivá a kvalitní historiografie. Kruh se nakonec pochopitelně uzavírá kapitolou, kde je zjevně nalézána paralela a pokračování první světové války v řadách nacistů i v samotném Hitlerovi.

Mnoho popisovaných věcí není nových, zná to každý zájemce o historii. Jsou to dnes již otřepané klišé, že druhá světová válka začala v lese u Compiègne, nicméně, tuhle knihu stojí za to číst. Veškeré platné modely a cesty, kterou šla historie velké války, meziválečná i druhé světové jsou tu v pozadí. Jsou to nutné kulisy. Autor ale popisuje mnoho zajímavých událostí, někdy i marginálnějších v úplně jiné optice.

Nejde o válku, nejde o krizi konce 20. a 30. let. To jsou věci zjevné a faktické. Jde o umění, de facto o představení, o propojení světa lidí se světem uměleckým, ačkoliv se to zdá často neuvěřitelné. O velmi zajímavý pohled na těch osudových několik let, které naprosto změnily mapu i život Evropy, potažmo světa. Čas strávený s touto knihou byl pro mě velmi příjemný.