Poslouchala jsem v podobě audioknihy, což ještě učinilo příběh celkem snesitelným. Celkově docela zklamání, za mne za příběh pouhé 2*, v podobě audioknihy 3*. Jediný zajímavý a originální byl na knize nápad s původní příčinou vražedného pominutí smyslů, což v dnešní době je už velmi náročné vymyslet něco originálního, ale jinak byl děj na můj vkus poněkud dost zdlouhavý a spíš nudný.

Třetí díl ze série Naturalista se vrací do svižné noty Šelmy a rozhodně nezklame. Čtenář proniká hlouběji do života profesora Thea. Objevuje se další psychopat. Neochota policie i FBI s ním aktivně spolupracovat je zarážející a k nepochopení. Andrew Mayne dokáže zaručeně vytáhnout z čtecí krize. Kniha se čte jako o závod. Navíc závěrečný zvrat naláká ke čtení čtvrtého dílu Temný vzorec.

Za mě je Teorie vraždy o něco horší než Hračkář. Příběh je opravdu hodně přitažený za vlasy a po téhle knize, předpokládám, že Andrew Mayne už musí být úplně plešatý :-)
Série se od začátku v Šelmě kde sledujeme nemotorného a nesmělého profesora Thea přesunula k nečemu úplně jinému. Hračkáře jsem přirovnal k romantickým příběhům. Tuto knihu už bych přirovnal asi spíše k sérii Rychle a zběsile... totálně přepálená a nereálná akce. Rozjezd je pomalý a prošpikovaný tak strašně nudnými vědeckými pasážemi, že jsem knihu skoro odložil. Dlouho se vlastně "nic moc" neděje. Theo v průbehu, ale udělá pár věcí, které jsou za mě rozhodně za hranou toho co jsem ochotný a schopný tolerovat. A ten "WOW" konec to bohužel nezachrání. Už po Šelmě jsem nechtěl v sérii pokračovat, ale nakonec jsem Hračkáře a Teorii vraždy vyhrál. Do dalších dílů se už pouštět nebudu.