Korede je zahořklá. Není divu… Její sestra Ayoola je oblíbená a hezká, ale dost možná i šílená. Měla přítele, ale ten je teď po smrti. Stejně jako ti dva před ním.
Korede vytrhne od večeře vyplašený telefonát. Volá jí sestra Ayoola a...
Ještě, že to bylo tak krátké. Vůbec bych to nenazvala thrillerem. Za mne ztráta času. Naštěstí jsem knihu nemusela číst, přečetla mi jí Zuzana Kajnarová.
Pokud hltáte detektivky a zlákalo vás spojení "sériový vrah", nejspíš budete trochu zklamaní. Žádné popisy bestiálního zacházení s oběťmi, žádné rafinované útěky, výmluvy, maskování. Jen dvě mladé ženy, jedna významně krásná, druhá podle okolí spíš ošklivé kačátko. A obě se snaží nějak žít ve společenských poutech, která jim nasadila jejich rodina a kultura Lagosu, kde se příběh odehrává. Víc než o mrtvoly tu ale jde o sesterský vztah, o schopnost a ochotu pomoci si v momentě, kdy by se ten pečlivě stavěný život mohl zhroutit. Dokáže Korede začít znovu a jinak, bez sestry Ayooly a jejího strachu z mužů, které uchvacuje její afektovaná krása? Nebo se již po několikáté postará o to, aby laksní policie nic neodhalila a případní šťouralové byli zapomenuti? Tento netuctový příběh otevírá zcela jiný pohled na žánr, pohled z jiného kontinentu, kde panují zcela odlišné konvence, i kdy lékař je stále lékař a policista je stále policistou.