Zbytečný "krvák", napětí se dá vystihnout i méně expresivně. Zaráží mě velká podobnost s knihou od Kateřiny Surmanové Šepot z lesa. Jeden příběh je z Orlických hor, druhý z Tater. V jednom příběhu se vrací mladý muž do chalupy po svých rodičích, v druhém do bytu po otci. V obou příbězích se ztrácejí děti. V jedné knížce v době velkého sucha, v druhé při velkých mrazech. Pro děti si vždy někdo přijde aby je odvedl atd... Tak by mě zajímalo, kdo to opsal. V každém případě je Surmanová tajemnější bez okázalých cákanců krve.

Strach je moje druhá kniha od Jozefa Kariky. Autor umí skvělě navodit děsivou atmosféru a čtenáře vtáhnout do mrazivého děje... Konec mě dost překvapil a byl nečekaný. Knihu velice doporučuji zvláště milovníkům mysteriózna.

Můj první Karika.....
Předem jsem trochu tušila, do čeho jdu, ale nečekala jsem , že mě děj tohoto thrilleru tak vtáhne a už nepustí, přečetla jsem za dva večery.
Postupně narůstající napětí, hrůzostrašně popisované detaily zmasakrovaných těl obětí, krásná a přesto strach nahánějící příroda Malých Tater, to vše vás nakonec dokáže skutečně vyděsit.
Pokud tedy jste příznivcem tohoto žánru, mohu tento titul jen doporučit.

A ten dovětek nakonec, ten mě úplně rozhodil...... 😉

Moje první přečtená kniha od tohoto autora. Příběh mi něčím vzdáleně připomínal Pavučinu snů od Stephena Kinga a byl pro mě příjemným překvapením. Rozhodně Vás bude příjemně mrazit v žilách a s každou další přečtenou stránkou budete v duchu pobízet hlavního hrdinu Jožka, aby v sobě našel sílu a všechno co ví vyklopil na policii, která by pomohla racionálně vyřešit, co se v mrazech děje a aby tak ochránil sebe i své přátele z dětství. Budete mu fandit, litovat ho a prožívat s ním nejhorší noční můry. Konec knihy Vás dostane a myslím si, že by byl zajímavým počinem ujmout se zfilmování. Čtyři hvězdy dávám za až překvapivě rychlý konec - který čím více se blížil, tím více mi začínalo docházet, že jinak to asi nedopadne. Knihu doporučuji!

Kniha mi připomněla "To". Dokonce je to v knize i přímo zmíněné. Hodně dobře se čte. Měl jsem přečteno opravdu rychle. Konec se mi moc líbil. Byl opravdu originální. Tak teď si jdu přečíst asi nějakou pohádku na uklidnění a pak si koupím Trhlinu :)

Jožko se vrací domů. Zdědil byt po svém cibuli chroupajícím, agresivním otci.
Je zima, krutý mráz se vkrádá pod kůži.
Jen co se přestěhuje zpátky, zmizí malý kluk, když jde vynést smetí - jen tak beze stopy. Jožko ví, o co se jedná, protože když přijde mráz, mizí děti. Dětství dožene každého, i po 27 letech.
Prostředí slovenských hor a lesů, kde číhá něco zlého.

Atmosféra nabírá v knize hustotu jako krupicová kaše z jídelny, je mrazivá tísnivá a strašidelná.

Přečetla Aida z Trutnova

Přečetla si knihkupkyně z Mariánských Lázní

Pokud se rádi bojíte, rádi cítíte napětí ve svalech, je to ta správná kniha.
Je plná napětí a strachu.
Hlavní postava se od dětství bojí něčeho, co nemůže popsat ale ví, že mu TO uneslo sestru, zjišťuje, že to uneslo dětí víc a unáší je stále.
V jeho rodném městě se děje něco podivného - zlého!
Zůstávají zde děsivé vzkazy - vytržené dětské zuby, oči, jazyk nebo uřezané prsty.
Na konci knihy vás čeká šílené rozuzlení.
Ještě teď mi buší srdce...

„Pokud jsem po dopsání kapitoly sám nespal u rozsvíceného světla, nebyl jsem spokojený. Naopak, když se mi podařilo sebe samého pořádně vyděsit, bral jsem to jako známku úspěchu."
Jozef Karika
Citát samotného autora přesně ukazuje, co horor znamená. Definice hororu je totiž ve své podstatě velmi jednoduchá – cílem literárního hororu je pouze a jedině vyvolání strachu, děsu, či tzv. mrazení v zádech. Může se odehrávat v jakémkoliv čase, na jakémkoliv místě. Musí ale ve čtenáři vyvolat ten lákavý pocit strachu. Tak už ho definoval jeden z největších znalců tohoto žánru u nás Josef Škvorecký. Při svých přednáškách o fantastice jsem vždy říkal, že po devětaosmdesátém vtrhla fantastika do našich krajin, našla si zde tisíce fanoušků, a postupem času i hromady nových autorů. Bohužel jediný žánr fantastiky, který si u nás nové autory nevytvořil, je horor. Ten jakoby na východě Evropy nenašel své podhoubí. Teď ale tento názor musím změnit. Na Slovensku je autor, který pochopil a vytvořil horor v jeho děsivé kráse – Jozef Karika.
Rodák z Ružomberka, kde se v 1978 narodil, patří v posledních letech k nejčtenějším autorům na Slovensku, a naprosto s přehledem poráží i nejzvučnější bestsellerové jména světového kalibru. V letech 2014 až 2016 tam vydal knihy „Strach“, „Tma“ a „Trhlina“, které se jsou čistokrevnými horory. Českého překladu se zatím dočkaly v roce 2017 tituly „Trhlina“ a „Strach“ v nakl. Argo. Ale oba romány si už našly u nás množství čtenářů a obdivovatelů, čemuž se nelze divit, Karika má vypravěčský dar a cit pro napětí a hrůzu, jako málokterý jiný.
Hrdina příběhu „Strach“ právě prožívá ne příliš šťastné období. Přišel v Žilině o práci, přítelkyně ho odkopla, a jako bezprizorní se musel vrátit do rodného Ružomberka, kde ve čtvrti Malé Tatry, na úbočí hory Čebraťa, zdědil po svých rodičích byt. Zima je v plné síle, na Slovensko udeřily sibiřské mrazy, a on je zavřený v studeném a prázdném bytě. Nijak děsivé, ale Karika pak začíná používat to správné dávkování tajemna a strachu, když z počátku nenápadně, ale o to později důrazněji, se hrdina v bytě vyhýbá jedinému místu, ložnici svých rodičů. V dětství to byl jeho pokoj, ale teď raději mrzne na gauči v kuchyni, než aby byť jen otevřel do pokoje dveře. A vy nevíte proč. A když příštího mrazivého rána z okna uvidí, že na ulici stojí několik policejních vozů s blikajícími sirénami, začíná pociťovat nepříjemné mrazení v žaludku. Předešlého večera totiž šel klučina ze sousedního domu vynést do kontejneru smetí, ale našel se po něm pouze prázdný odpadkový koš ležící u popelnic. Kluk zmizel v temnotě noci, když venku byl třiceti stupňový mráz. A v mysli hrdiny se děsivým skřípáním otevírají dveře jeho „třinácté komnaty“, kde měl zamčené vzpomínky na dětství, na zimu roku 1985, kdy on a jeho kamarádi prožili zážitek, o kterém ani po tolika desetiletích nejsou schopni mluvit. Událost, při které mu zmizela sestra, a on se na to pouze koukal a pak zbaběle utekl. Jako všichni jeho kamarádi. Kamarádi, kteří tu jsou i teď, poněvadž toto je místo přitahuje. Zlo v horách se vrátilo a chce je všechny.
Kouzlo a přitažlivost knihy je v plíživém strachu, jenž se pomalu a neúprosně dostává do vaší mysli. Karika je velký fanda S. Kinga, a zcela pochopil jeho umění hrůzy – nenápadně a pevně vás chytnout kolem ramen, tvářit se tajemně a pak vás přivést na místa, kde se dějí ty děsivé věci a nepustit vás. Přesně dávkovat hrůzu z neurčitých věcí, které o to více ale požírají váš rozum. K tomu sem tam přihodit nějakou krvavou drobnost v podobě hromádky vytrhaných dětských nehtů či zubů, a můžete si být jistí, že když příběh budete číst ve světle lampičky v hluboké noci, budete mít problém poté usnout.