Přiznám se, že mne upoutala už obálka knihy, tmavý podklad se zlatými motivy prostě nešlo přehlédnout. Po začtení se do příběhu bylo jasné, že je to příjemná odpočinková kniha. Děj se odehrává v Londýně, kde žije dvacetiletá Nikki se svou rodinou, indickými přistěhovalci. Pracuje v baru, odstěhovala se od rodičů, vzdala studia práv a přemýšlí, co dál, když ji náhodou zaujme inzerát místní indické komunity s výzvou na vedení hodin tvůrčího psaní pro indické vdovy. Tím začíná příběh, kde se střetává tradice a moderním životem a zdaleka nejde jen o tvůrčí psaní. Na pozadí příběhů prostřednictvím jejich vypravěček vyplouvají na povrch mezilidské vztahy, rodinné vazby, staré křivdy. Život v komunitě je založen na tradici a pro mnoho přistěhovaných Indů je těžké akceptovat rozhodnutí svých dětí narozených v Londýně žít si svůj život po svém, a naopak tito mladí lidé mají snahu se začlenit do evropské společnosti, kde se narodili a vyrostli, protože se již necítí být Indy, ale jsou i nadále svázáni s rodinou a komunitou. Ačkoli je kniha odpočinková, svižně napsaná a ústředním motivem jsou erotické příběhy indických vdov, na příkladu Nikki a jejího okolí otevírá otázku rozvodů, domácího násilí, potřebu někam patřit a hlavně otázku pravdy, která sice může bolet a být nepříjemná, ale je naprosto nezbytná a často také úlevná. Čtivá kniha o víře v sebe sama, odhodlání, emancipaci, trošku napětí a nakonec happy end.